Armillaria spp.
HOSTITELÉ: v ČR se vyskytuje u 65 hostitelských dřevin, ve světě je uváděno 600 druhů hostitelských dřevin a bylin
DRUHOVÉ ZASTOUPENÍ:
Na území ČR rozlišujeme václavky, jejichž plodnice mají prsten na třeni:
A. ostoyae – v. smrková je nejrozšířenější a dobře poznatelný druh podle medově hnědě zbarveného klobouku a vytrvávajících, tmavých, pyramidálních šupin na klobouku, bohatého vatovitého, v mládí na průřezu až trojúhelníkovitého prstenu a zbytků vela na třeni. Vyskytuje se běžně na smrku, dále na jedli (Abies), borovici (Pinus), douglasce (Pseudotsuga) a u listnáčů, na bříze (Betula), habru (Carpinus), buku (Fagus), jeřábu (Sorbus). Její hniloba rozkládá hlavně kořeny a pařezovou část kmene. Z hlediska poškození dřevin je to nejvážnější patogen kořenů a báze smrku v oblastech, kde je smrk uměle vysazován na okraji svého ekologického optima (nižší polohy, nedostatek srážek apod.).
A. gallica Marxm. & Romagn. – v. hlíznatá se vyskytuje v nížinách, v lužních lesích, parcích, zahradách, je zaznamenaná u největšího počtu hostitelů, jak u listnáčů, tak i jehličnanů, má pavučinovitý, záhy pomíjivý prsten, zanechává na třeni jeho stopy v podobě jednotlivých vláken, rozkládá pařezovou část kmenů a kolonizuje i ležící kmeny, může parazitovat na živých dřevinách.
A. cepistipes Velen. – v. cibulkotřenná je těžko odlišitelná od václavky hlíznaté, roste hlavně saprotrofně na odumřelém dřevě zahrnutém půdou, je podhorským a horským druhem, vyskytuje se u jedle (Abies), olše (Alnus), břízy (Betula), habru (Carpinus), jasanu (Fraxinus), buku (Fagus), smrku (Picea), borovice (Pinus), dubu (Quercus), vrby (Salix), jeřábu (Sorbus).
A. borealis Marxm. & Korhonen – v. severská roste ve středních a vyšších polohách, má blanitý, bílý prsten, na středu klobouku pyramidální, k okraji jednotlivé, přitisklé až vztyčené tmavohnědé nebo žlutohnědé šupiny, vyskytuje se u smrku (Picea), borovice lesní (Pinus sylvestris), břízy (Betula) a buku (Fagus).
A. mellea (Vahl) P. Kumm. – v. obecná roste hlavně na jižní Moravě, na listnáčích – duby (Quercus spp.) a habry (Carpinus), na ovocných stromech. Má vytrvalý, blanitý prsten, žlutavý, zelenožlutý, olivově hnědý nebo olivově šedý klobouk s drobnými moučnými šupinami, třeň je dlouze svazčitý, roste v trsech.
Václavky, jejichž plodnice prsten na třeni nemají:
A. socialis (DC.) Fayod – v. bezprstenná často se používá nesprávné synonymum A. tabescens (Scop.) Emel, je to teplomilný druh rostoucí na dubech, u nás na jižní a střední Moravě, hojněji v jihomoravských luzích.
A. ectypa (Fr.) Lamoure – v. bažinná je velmi vzácná, jsou zaznamenány její ojedinělé nálezy v 50. až 60. letech minulého století, kdy byla sbíraná v okolí Pilského rybníka nedaleko Žďáru nad Sázavou, tato lokalita byla v minulosti znehodnocena.
SYMPTOMY: vyrůstání kloboukatých plodnic v okolí kořenů v IX. – X., dále výrony pryskyřice na kůře jehličnanů, přítomnost černých, provazcovitých rhizomorf v půdě kolem kořenových náběhů, pod kůrou narůstá bílé syrocium, typická je rozšířená báze kmene způsobená dvojnásobným přírůstem na horní straně kořenů, protože uvnitř se vytváří dutina, stromy jsou velmi náchylné na vývraty.
HNILOBA: bílá, s černými liniemi, infekce vniká přes kořeny do středního válce, hniloba dosahuje do výšky max. 1,3 m, typické je plamencovité pronikání hniloby v kmeni, v poslední fázi se dřevo vláknitě rozpadá, zachovány jsou dřeňové paprsky, které rozrušuje až jako poslední.
VÝZNAM A OCHRANA: z fytopatologického hlediska se vyskytuje tam, kde jsou dřeviny pěstovány na nevhodných stanovištích, především u smrku, hrozí narušení stability dřevin, prevencí je volba vhodného stanoviště. Je i významným rozkladačem dřevní hmoty, podílí se na dekompozici mrtvého dřeva.
MOŽNOST ZÁMĚNY: plodnice je možné zaměnit se šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa), ta má výrazné šupiny na klobouku i na třeni a hnědý výtrusný prach, její plodnice jsou velmi tuhé. Hniloba je zaměnitelná s jinými druhy dřevokazných hub s bílou hnilobou, spolehlivou identifikací je přítomnost černých rhizomorf.
