POŠKOZOVANÉ DŘEVINY: všechny dřeviny
POPIS POŠKOZENÍ: korní spála – popraskání a zasychání kůry na osluněné straně, později se odlupuje a v pruzích opadává; poškození kořenového krčku sazenic a mladých stromků, podlamování semenáčků; žloutnutí a nekrózy na listech a jehlicích, primárně na špičce a okraji čepele listu následně i mezi žilkami (stejné symptomy jako u poškození suchem), fialovění, předčasné červenání listů.
U rostlin přizpůsobených mírnému klimatu se kritické teploty pohybují většinou v rozmezí 40 až 50 °C. Zpomalení růstu či omezení tvorby některých orgánů však může u některých dřevin nastat již při teplotách od 25 či 30 °C. O výsledném působení vysokých teplot na dřevinu rozhodují další faktory, jako jsou druh dřeviny (či její ekotyp), růstová či vývojová fáze a stáří dřeviny, obsah vody v pletivech, zásobení pletiv kyslíkem, stanoviště, délka expozice kritických teplot, vývoj počasí před a po působení kritických teplot (srážky, vlhkost vzduchu, proudění vzduchu).
Korní spála je nejčastější poškození vysokými teplotami u dospělých dřevin. Objevuje se na dřevinách s hladkou kůrou při náhlém zahřátí a způsobuje odumření kůry na osluněné jižní či jihozápadní straně kmene či na osluněných částech kosterních větví, u nejmladších stromů může být poškození v kořenovém krčku a nad ním. Obnažené dřevo praská a později je zpravidla postiženo hnilobami. Nejčastěji je postižen buk, javory, habr, smrk, jedle a vejmutovky. Častější je poškození u starších stromů. Pokud jsou praskliny situovány jen do bazální části (dub, javory, habr, buk) vzrostlých stromů, jde spíše o poškození mrazem, suchem nebo jarními prudkými změnami teplot.
Žloutnutí a nekrózy mohou vznikat spolupůsobení vysokých teplot a intenzivního slunečního záření, ohrožena jsou především mladá pletiva (mladé listy, vrcholy letorostů…). Fialovění a červenání listů vzniká u citlivých dřevin při dlouhotrvajících vysokých teplotách spojených s vysokou ozářeností v důsledku nahromadění antokyanu. Při extrémně vysokých teplotách trvajících delší dobu se mohou objevovat také příznaky slunečního úžehu (spálení) na listech, například u některých kultivarů buku lesního. Konečným důsledkem extrémního dlouhotrvajícího horka mohou být rozsáhlá odumírání listových pletiv – narušení metabolismu nukleonových kyselin a bílkovin, hromadění dusíkatých sloučenin, tvorba toxických produktů rozkladu, poškození membrán, denaturace bílkovin.
Poškození semenáčků či sazenic vysokými teplotami – vlivem přehřátí půdního povrchu dochází k poškození kořenového krčku a následnému podlamování či odumírání semenáčků (např. jedle, smrk), nebezpečné zejména ve školkách.