Prociphilus bumeliae (Schrank, 1801)

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: polokřídlí (Hemiptera)
Podřád: mšicosaví (Auchenorrhyncha)
Nadčeleď: mšice (Aphidoidea)
Čeleď: mšicovití (Aphididae)

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: hlavními hostiteli jsou jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jedle (Abies spp.). Příležitostně se však může vyskytovat i na šeříku obecném (Syringa vulgaris) či ptačím zobu (Ligustrum vulgare).

POPIS DRUHU: dospělé samičky dorůstají velikosti 3,8–5,5 mm. Jejich zbarvení je světle hnědé až žlutavě načervenalé. Vzhledem k produkci voskových výpotků je však jejich tělo místy kryto šedavým popraškem a nápadnou bělavou vatou. Nymfy, dosahující délky 1,3 mm, jsou bílým voskem pokryté celé. Díky značné velikosti a životu v koloniích lze přítomnost tohoto druhu jen obtížně přehlédnout.

EKOLOGIE DRUHU: první mšice se objevují z jara na čerstvě vyrašených listech či kůře mladých výhonů jasanu. Sáním na rašících listech způsobují jejich podvinování, zkadeření a tvorbu tzv. listových hnízd. Při silném napadení jsou tato hnízda patrna již z dálky. Dalšími typickými příznaky přítomnosti tohoto druhu jsou, díky silné produkci medovice, potřísněné listy cukernatými šťávami, na kterých posléze rostou černě, a větší výskyt mravenců v korunách stromů. Na jasanech zastihneme dutilky především v květnu. Během června přelétají okřídlené samičky na kořeny jedlí, kde rodí živé larvy, z nichž se vyvíjejí další bezkřídlé samičky. Podobně jako na jasanech i zde vytváří několik generací voskem pokrytých kolonií. Od konce srpna migrují mšice zpět na jasany, kde posléze kladou vajíčka, která přezimují.

VÝZNAM DRUHU: běžný druh severozápadní, střední a východní Evropy, který se hojně objevuje v korunách jasanů, které svým sáním oslabuje a deformuje nápadnými listovými hnízdy, kterými výrazně snižuje estetický význam stromů veřejné zeleně.