hlíva ústřičná

Pleurotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm.

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: listnáče, často buk (Fagus spp.), vrba (Salix spp.), topol (Populus spp.) a další, vzácně i jehličnany.

SYMPTOMY: narůstající plodnice na odumírajících dřevinách nebo na mrtvém dřevě.

PLODNICE: jednoleté, polokloboukaté, vějířovité, bokem přirostlé, s krátkým bočním třeněm, povrch klobouku hladký, popelavě šedý až modrošedý, někdy s fialovým nádechem, lupeny daleko sbíhavé, bílé až šedavé, dužnina bílá až našedlá, nežloutnoucí, pevná. Plodnice příjemně voní, je jedlá. Roste v trsech, střechovitě nad sebou na kmenech a pařezech, narůstá v X. až XI., při mírných teplotách narůstá i přes zimu.

HNILOBA: bílá, rychle postupující.

VÝZNAM A OCHRANA: u živých stromů hniloba způsobuje rychlé odumírání, hrozí nebezpečí rozlomení, vyrůstá i na pařezech a ležících stromech. Je to oblíbená jedlá houba, její plodnice lze vypěstovat uměle, sadbu hlívy je možné naočkovat na kmeny listnáčů, piliny, kukuřičná vřetena a jiné substráty.

MOŽNOSTI ZÁMĚNY: hlíva plícní (Pleurotus pulmonarius) její plodnice narůstají od května do října, kdežto h. ústříčná později v chladném období, plodnice h. plícní jsou měkké, žloutnoucí. Hlíva dubová (Pleurotus dryinus) plodí od května do října, má tuhou dužninu, klobouk plstnatě šupinkatý, na okraji klobouku zůstávají útržky vela, lupeny má ve stáří sírově zažloutlé.