Gremmeniella abietina (Lagerb.) M. Morelet
SYNONYMUM: Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schläpf.-Bernh., Scleroderris lagerbergii Gremmen
ANAMORFNÍ STÁDIUM: Brunchorstia pinea (P. Karst.) Höhn.
HOSTITELSKÉ DŘEVINY v ČR: borovice černá (Pinus nigra), b. kleč (P. mugo), b. pokroucená (P. contorta), b. lesní (P. sylvestris), b.osinatá (P. aristata), smrk ztepilý (Picea abies) a s. pichlavý (P. pungens), v Evropě jsou dalšími hostiteli borovice limba (Pinus cembra), b. vejmutovka (P. strobus) a jedle bělokorá (Abies alba). Ve světě je uváděno celkem 50 druhů hostitelů ze 7 rodů čeledi Pinaceae.
SYMPTOMY A BIONOMIE: při napadení dochází k odumírání konců výhonů dřevin, jehlice u borovice jsou buď po celé délce rezivé v jednom odstínu anebo v počáteční fázi rezivý směrem od báze jehlice ke špičce. Nemají žádná výrazná pruhování ani skvrny, většinou změna barvy jehlice je jednolitá. U smrku je postižen terminál a přilehlé vrcholové letorosty, u borovice ne vždy postižení začíná u terminálu. Následný opad jehlic u smrku je daleko výraznější a jeho průběh je i rychlejší, většinou jednorázový. U borovice k opadu nemusí ihned docházet. U semenáčků ve školkách jsou příznaky postižení rozvinuté na celé rostlině, která celá uhyne a na záhonech se tvoří zrezivělá ohnisková kola. Pupeny postižených borovic neraší a většinou zcela odumírají. U smrku můžeme pozorovat pokusy o revitalizaci rostliny a to hlavně v následném jarním období, kdy za příznivých podmínek se opadané terminály snaží o znovu vyrašení. Typické jsou pyknidy vyrůstající především na kůře výhonků a i na jehlicích, zpočátku na jejich bázi. Dalším příznakem jsou rakovinné deformace zduřeniny, rány a praskliny, které jsou dobře patrné na dvouletých a starších větvičkách. Trhliny jsou ve směru podélném, vyplněny černou závalovou hmotou. Na okrajích ran vyrůstají ve skupinkách nahloučené černé kulovité pyknidy a jsou částečně ponořené v epidermis, vel. 0,5 – 2 mm v průměru. Pyknidy u napadených borovic mající živá pletiva obsahují na povrchu mléčně bílou tekutinu, obsahující konidie. Po uložení do vlhké komůrky se takto projevují většinou hned následující den a asi po dvou dnech exudád zasychá a mizí. U suchých větviček se bílý exudád již netvoří. U smrku jsou pyknidy černé s jednolitým povrchem. Konidie jsou obsažené ve velkém počtu, vřetenovité, protáhlé, mírně esovitě prohnuté, hyalinní, přehrádkaté. Z hlediska velikosti a počtu přehrádek se rozlišuje Brunchorstia pinea var. pinea, která má konidie s 2-3 přehrádkami a velikostí 28 – 48 × 2,5 – 3,5 µm převažující u smrku a Brunchorstia pinea var. cembrae s 5 – 7 přehrádkami a velikosti až 68 – 73 × 2,5- 3,5 µm vyskytující se u borovice. Apothecia – teleomorfní plodnice vyrůstají na tmavém stromatu. Jejich velikost je v suchém prostředí asi 1 mm. Pronikají ve skupinách protrhnutím peridermu. Za sucha jsou kulovité, za vlhka se otevírají a mají až 3 mm v průměru, jejich povrch je slizký. Vřecka jsou kyjovitého tvaru, askospory hyaliní, 3- 4 buněčné, vel. 15-20 × 3 – 4,5 µm.
VÝZNAM A OCHRANA: G. abietina je běžně rozšířená ve Střední Evropě a Skandinávii. V ČR je její výskyt sledován především v horských oblastech Orlických hor a Jeseníků na Picea abies. Na borovicích byly doposud v ČR zaznamenány pouze ojedinělé nálezy. Vzhledem k dvouletému infekčnímu cyklu tmavé pyknidy narůstají až na mrtvých výhonech a jsou často přehlíženy na černé kůře výhonů borovice, popř. jsou suché výhony odstraněny. V ojedinělých případech byl výskyt zaznamenán u semenáčků ve školkách, kde dochází k totálnímu úhynu sazenic.
