Carulaspis juniperi Bouché, 1851

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: polokřídlí (Hemiptera)
Podřád: mšicosaví (Auchenorrhyncha)
Nadčeleď: červci (Coccoidea)
Čeleď: štítenkovití (Diaspididae)

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: jalovec (Juniperus spp.), cypřiš (Cupressus spp.), cypřišek (Chamaecyparis spp.), zerav (Thuja spp.); také zjištěna na sekvojovci obrovském (Sequoiadendron giganteum).

POPIS DRUHU: štítky samiček jsou kruhové, bělavé, slabě klenuté s excentrickou žlutohnědou skvrnou. Dosahují v průměru 1-1,5 mm. Štítky samečků jsou menší, asi jen 0,5-1 mm dlouhé, podlouhlé, se zřetelným podélným žebírkem na svrchní části. Oválná vajíčka jsou bledě žlutavě bílá. Nymfy jsou bledé, zelenavě žluté.

EKOLOGIE DRUHU: samičky kladou v květnu vajíčka pod ochranu svých štítků a umírají. V červnu se líhnou nymfy, které se mění v dospělce až pozdě na podzim. Samečci po páření umírají, přezimují pouze samičky.

VÝZNAM DRUHU: běžný druh, přemnožující se občas v okrasných zahradách a parcích. Hromadným sáním, kdy jsou větve pokryty krustou štítků, způsobují štítenky poruchy růstu, deformace, žloutnutí jehlic, usychání výhonů a větví, někdy i celých keřů. Při velmi silném výskytu jsou keře pokryty lepkavou medovicí, na které vyrůstají černě.