Coleophora laricella Hübner, 1817

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: motýli (Lepidoptera)
Čeleď: pouzdrovníčkovití (Coleophoridae)

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: především modřín opadavý (Larix decidua), avšak housenky jsou schopny se vyvíjet i na neevropských druzích modřínu, jako je např. m. americký (L. laricina) či m. západoamerický (L. occidentalis). Při silném výskytu může vývoj probíhat také na douglasce tisolisté (Pseudotsuga menziesii); v Americe i na borovici vejmutovce (Pinus strobus) či jedli balzámové (Abies balsamea).

POPIS DRUHU: dospělí motýlci jsou velmi drobní, dlouzí asi 4 mm, nenápadného, hnědavě šedého, slabě lesklého zbarvení, s rozpětím křídel kolem 8-11 mm. Přední křídla jsou úzká, hnědavě šedá. Zadní, tmavě šedá křídla, jsou od poloviny zašpičatělá, lemovaná při zadním okraji dlouhými třásněmi. Oba páry křídel jsou bez kresby. Housenky jsou po vylíhnutí žlutohnědé, avšak po prvním svlékání přecházejí do červenohnědého zbarvení s černavou hlavou. Procházejí 4 vývojovými stupni a dorostlé měří téměř 4 mm. Tělo mají na první pohled lysé, avšak na řídkých bradavkách jsou krátce obrvené. Kukla je úzká, hnědočerná, 3-4 mm velká. Drobná, asi 0,3 mm velká vajíčka jsou žlutavá, oválná, mírně zploštělá.

EKOLOGIE DRUHU: motýlci se objevují v průběhu května a začátkem června, v závislosti na nadmořské výšce a průběhu počasí. Oplodněné samičky kladou vajíčka nejčastěji na spodní stranu jehlic, poblíž jejich konců. Housenky se líhnou za 1–2 týdny. Spodní stranou vajíčka se zavrtávají ihned do jehlic, které vyžírají, tzv. minují. Od 3. instaru si housenky z jehlic vytváří ochranné pouzdro, které již neopouští. V dalším žíru pokračují tak, že pouzdro připředou spodním koncem k další jehlici a z otvoru pouzdra prokoušou její pokožku a následně vyžerou její obsah. Na podzim, po přerušení žíru, připředou housenky pouzdro k šupinám kůry větévek, často na povrch nebo v těsné blízkosti brachyblastů, a přezimují v něm. Na jaře pokračují v, asi 1 měsíc trvajícím, žíru v mladých vyrašených jehlicích, přičemž pouzdro opět zcela neopouštějí. Nakonec jej opět připředou k jehlici či větévce a uvnitř něho se zakuklí.

VÝZNAM DRUHU: pouzdrovníček modřínový napadá přednostně 10–60 let staré modříny, přičemž se vyhýbá větrným polohám. Jeho housenky způsobují dosti charakteristické poškození, kdy z vyžraných jehlic zůstává pouze pokožka plná vzduchu. Poškozené jehlice jsou tedy nejprve bělavé, později žloutnou, až hnědnou, kroutí se a jejich zbytky opadávají. Po vniknutí housenky zůstává v jehlicích malý, kruhový otvor. Při silném napadení mohou být modříny v květnu zcela zbaveny jehličí. Po odeznění žíru však velmi rychle regenerují.