POŠKOZOVANÉ DŘEVINY: většina druhů dřevin
POPIS POŠKOZENÍ: u mrazů v průběhu zimy žloutnutí a reznutí jehlic nejmladších ročníků a to především na osluněné straně větví a koruny, pupeny často na jaře vyraší, jen při výrazném poškození mrazem odumírají; mrazové trhliny v kůře a dřevě – především na osluněné jižní a jihozápadní straně stromu, opakovaným praskáním a zarůstáním vznikají u stromů s širokými dřeňovými paprsky mrazové kýly; vymrzání či vytahování sazenic ve školkách; u pozdních mrazů poškození rašících pupenů, žloutnutí, reznutí, černání, vadnutí a opad nových listů či letorostů.
Přímé poškození pletiv mrazem zpravidla souvisí s vytvářením krystalů ledu. Protoplasty s vysokým obsahem vody při podchlazení zamrzají, vzniklé krystaly ledu buňku zevnitř destruují (zvětšování objemu). Destrukce může postihovat jak jehličí, tak kmeny, zejména v místech s větším podílem parenchymu, tj. v oblasti širokých lýkodřevních paprsků.
Další, častější možností je extracelulární zamrzání vody, kdy se krystaly ledu tvoří v mezibuněčných prostorách nebo mezi buněčnou stěnou a protoplastem. Led pak odčerpává vodu z protoplastů (tlak páry nad ledem je nižší než tlak páry nad podchlazeným roztokem) a ty se smršťují až na 2/3 svého původního objemu. V protoplastu se nakonec mezi ledem a vodou ustanoví rovnovážný stav. Nízká teplota tak má na rostlinná pletiva v podstatě stejný účinek jako vysušení – může dojít k nekontrolovanému smrštění buněk. Starší ročníky jehličí a dospělé stromy mnohokrát vystavené obdobným podmínkám na mráz lépe reagují a poškození mrazem je u nich méně časté.
Mrazové praskliny vznikají zejména na osluněné jižní a jihozápadní straně stromů (náhlé rozdíly teploty během dne a noci), rány se zavalují, při opakovaném popraskání většinou infikovány dřevokaznými houbami. Mrazové kýly vznikají na silnějších kmenech stromů s širokými dřeňovými paprsky (dub, buk, jilm, habr, jedle, topol). Prudkým smršťováním běle při náhlém přechlazení dojde k roztržení kmene, často až ke dřeni, na jaře se prasklina uzavírá a zarůstá novým letokruhem. V další zimě často dojde znovu k obnovení rány (nižší pevnost), postupně podél obnovované praskliny vzniká hojivé pletivo v podobě lišty.
Vznik poškození mrazem a jeho míra závisí na těchto faktorech:
1) Období – v zimním období, kdy jsou dřeviny ve vegetačním klidu, snáší mráz lépe – ke škodám dochází až při velmi nízkých teplotách (řádově u našich domácích dřevin adaptovaných na zimní mrazy při teplotách cca -15 °C a nižších), dřeviny jsou postupným ochlazováním na podzim na mráz adaptovány („otuženy“); při časných mrazech tato adaptace dosud neproběhla, letorosty navíc nemusí být ještě zcela zdřevnatělé, může dojít k poškození i při teplotách cca -3 až -5 °C; rezistenci vůči mrazu mohou zejména mladé jehlice a prýty ztratit i uprostřed zimy po několika dnech s teplotami nad 8 oC; při pozdních mrazech (duben, květen, zejména v tzv. mrazových polohách) stačí k poškození citlivých rašících pupenů či nových prýtů opět teploty kolem cca -3 až -5 °C.
2) Druh dřeviny – méně odolné vůči zimním mrazům jsou dřeviny s hlavním výskytem v teplejších oblastech, např. dub cer, jeřáb břek; mezi dřeviny citlivé na pozdní mráz patří např. jasan, buk, dub, jedle, z introdukovaných druhů potom např. akát, kaštanovník setý, ořešák černý, douglaska.
3) Stanoviště – zimním mrazem častěji trpí dřeviny v nižších polohách, kde je více citlivých druhů dřevin a teploty často klesají (např. v pánevních oblastech) více než v horách; pozdním mrazem jsou poškozovány především dřeviny v tzv. mrazových polohách – v sníženinách, do kterých stéká chladný vzduch, zvláště jsou-li zamokřené a dřeviny na jižních a jihovýchodních expozicích, kde dříve raší a častěji se tak s mrazem setkají.
