Sphinx pinastri Linnaeus, 1758

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: motýli (Lepidoptera)
Čeleď: lišajovití (Sphingidae)

HOSTITELSKÉ DŘEVINY: borovice (Pinus spp.), eventuelně smrk (Picea spp.), modřín (Larix spp.) či cedr (Cedrus spp.).

POPIS DRUHU: přední křídla jsou hnědošedá až popelavě šedá, s několika tmavými krátkými podélnými proužky. Zadní křídla jsou hnědošedá. Na obou párech křídel jsou v okrajích černobíle kostkované třásně. Rozpětí křídel je 65–90 mm. Zadeček je popelavě šedý s tmavým hřbetním pruhem a černými skvrnami. Housenka je zelená s širokým hnědým hřbetním pásem a žlutavě bělavými, více či méně přerušovanými pruhy. Na konci zadečku je černý, zrnitý osten. Hlava je žlutá s tmavými širokými podélnými pruhy. Dorostlé housenky měří 80–90 mm. Vajíčka jsou oválná, leskle žlutavě zelenavá. Kukla je asi 40 mm dlouhá, hnědá, lesklá, s krátce vyčnívající pochvou sosáku.

EKOLOGIE DRUHU: motýli létají od konce května do srpna. Oplodněné samičky kladou jednotlivá vajíčka na jehlice. Housenky se líhnou nejčastěji v červenci. Svůj žír na jehlicích ukončují v průběhu září či začátkem října. V důsledku příznivého počasí se však mohou housenky kuklit již koncem července. V teplých oblastech se v srpnu z těchto housenek líhnou motýli 2. generace. Housenky se kuklí poblíž živného stromu, v mělké komůrce v zemi.

VÝZNAM DRUHU: v našich podmínkách má lišaj borový jen malé sklony k přemnožování a většinou působí jen nepatrné škody. Jiná situace je však např. v Polsku, kde občas působí silné, až 75% defoliace borových porostů.