Melolontha hippocastani Fabricius, 1801
TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ:
Řád: brouci (Coleoptera)
Čeleď: vrubounovití (Scarabaeidae)
HOSTITELSKÉ DŘEVINY: Jde o širokého polyfága. Žír dospělců je soustředěn na listnaté dřeviny, z počátku zpravidla na nejčasněji rašící břízu a následně postupně na další druhy listnatých dřevin – preference se liší v průběhu rojení (roli hraje fenologie jednotlivých dřevin, stáří listů a letová fáze chroustů) i regionálně, postihována je většina listnatých dřevin. Jehličí s výjimkou modřínu zpravidla pomíjí (zaznamenány jsou však i žíry na mladém jehličí smrku ztepilého či jedle Abies nordmanniana), ale žírem škodí na prašníkových květech borovice a smrku. Minimálně či vůbec jsou poškozovány lípy, olše, akát a bez černý. Ponravy se živí kořeny travin, bylin a dřevin širokého spektra druhů. Nejmladší ponravy konzumují humus a jemné kořínky, starší ponravy pak ohryzávají i silnější kořeny dřevin.
POPIS DRUHU: Vajíčko je oválné, bělavé, veliké cca 3 x 2 mm. Larva – ponrava je masitá, bělavá až žlutavá, zahnutá ve tvaru písmene C, až 50 mm dlouhá. Hlava je nápadně velká se silnými kusadly. Na hrudních článcích jsou tři páry nohou. Ponrava má tři vývojová stádia (instary), které se od sebe liší velikostí, ta však není znakem využitelným pro rozlišení instarů. Ty lze rozeznat pouze podle šířky hlavové schránky. Dospělci chrousta maďalového jsou menší než u chrousta obecného, dlouzí 22–26 mm. Mají načervenalou hruď, četné barevné odchylky se projevují na končetinách, štítu, pygidiu. Štít je tečkovaný, lesklý pouze po stranách. Ochlupení je jemné, světlé dlouhé v kombinaci s krátkými přilehlými chloupky. Krovky mají hladký, žebrovitý šev a čtyři podélná žebra na každé krovce, plocha krovek je mezi žebry hrubě, hustě tečkovaná. Tykadla samců mají dlouhý vějíř, který je téměř dvakrát delší než zbývající část tykadla, u samic je vějíř zřetelně menší než zbývající část tykadla.
EKOLOGIE DRUHU: Vývoj trvá v závislosti na klimatických podmínkách většinou 3 nebo 4 roky, vzácně i 5 let. V našich současných gradačních oblastech JV Moravy a Polabí je vývoj čtyřletý. Rojení začíná podle počasí a nadmořské výšky v období od druhé poloviny dubna do začátku května. Vrcholí do dvou týdnů od objevení se prvních brouků. Po vylíhnutí chrousti nalétávají na listnaté stromy, kde se během úživného žíru páří. Oplodněné samičky následně kladou vajíčka do půdy. Následující vývoj larev je popsán pro čtyřletý cyklus. Larvy prvního instaru se líhnou z vajíček po 30–40 dnech (VI.–VII.), setrvávají pohromadě a jako zdroj potravy jim postačí humusové částice, v případě jejich nedostatku konzumují jemné kořeny rostlin. Po přezimování hlouběji v půdě (nejčastěji 30–60 cm) se přemisťují do podpovrchové vrstvy půdy, kde pokračují ve vývoji a v červenci se mění v larvu 2. instaru, která z počátku rovněž ožírá jemné kořínky. Následující rok probíhá vývoj obdobně s přeměnou 2. instaru ve 3. Instar. Ponravy obou těchto instarů ožírají kořeny, u starších stromků pak kůru na silnějších kořenech. Další rok ponravy 3. instaru po přezimování opět vylézají do povrchových vrstev k žíru. V červenci až srpnu se přesouvají do hloubky 20–50 cm i více, kde se kuklí. Po 3–4 (popř. až 5) týdnech se líhnou noví brouci, kteří zůstávají v kukelní komůrce až do jara.
VÝZNAM DRUHU: Ponravy intenzivně škodí na 1–2letých kulturách 1–2 roky po silném rojení. Dokážou však zničit i odrostlé sazenice, a to i na větších plochách. Sazenice nerostou, žloutnou a postupně usychají. Po vytažení stromku z půdy je na kořenech patrný žír – tenčí kořínky obvykle chybí, silnější kořeny jsou ohryzány a často zbývají jen jejich pahýly. Důsledky silných žírů dospělců jsou ovlivněny průběhem počasí, pokud žír není kombinován se silným srážkovým deficitem, dochází k obnově asimilačního aparátu s odpovídající ztrátou na přírůstu.
Podrobné informace najdete v publikaci: Kula et al. 2019. MOŽNOSTI SNÍŽENÍ ŠKOD CHROUSTEM MAĎALOVÝM (MELOLONTHA HIPPOCASTANI FABR.) V ÚZEMÍ LS STRÁŽNICE
