Soubor hospodářský - jednotka rámcového plánování hospodářských opatření vymezená příbuznými přírodními podmínkami, porostními poměry a shodným funkčním zaměřením lesa. Rámec přírodních podmínek je vymezen hospodářsky příbuznými lesními typy nebo jejich soubory a lze jej označit jako hospodářský soubor cílový, v němž jsou dány určité předpoklady hospodaření (ohrožení, produkce, terén) a tím i cílová skladba dřevin, popř. výhledový provozní cíl. V tomto rámci se mají postupně vytvářet příští porosty. Hospodářské soubory jsou základem pro tzv. provozní systémy v lesním hospodářsko-úpravnickém plánování. Ko

Hospodářství cílové je provozní systém v hospodářském lese zaměřený na pěstování lesa s představou optimální cílové produkce dříví a optimálního plnění ostatních funkcí bez ohledu na současnou dřevinnou skladbu určitých porostů. Podle hlavních hospodářských dřevin a přirozených růstových podmínek je v současnosti vymezeno celkem 24 cílových hospodářství lužních, borových, dubových, bukových, olšových, jedlových a smrkových, některá na stejných stanovištích variantně. Jsou označena dvoučíslicovým symbolem; prvé místo symbolu označuje výškovou vegetační stupňovitost - polohy (2,3-nízké, 4-střední, 5-vyšší, 7-vysoké), druhé místo šířeji vymezené stanovištní poměry (stanoviště: 1-exponovaná, 3-kyselá, 5-živná, 7-oglejená, 9 -podmáčená).

Výčet cílových hospodářství podle dřívější Vyhl. č. 13/1978 Sb. a podle nové vyhlášky o oblastním lesním plánování.

Hospodářství přírustné je způsob pěstování porostů, jehož cílem je zvýšení hmotové produkce (viz výchovný cíl). Dělí se na hospodářství přírůstné prosté, které sleduje vyprodukování množství dřeva s malým důrazem na jeho kvalitu, a na hospodářství přírůstné jakostní, které je zaměřené na produkci vysokého objemu kvalitního dřeva. Až dosud bylo vytvořeno množství pěstebních technik přírůstného hospodářství, neboť zvyšování dřevní produkce bylo vždy cílem lesních hospodářů a pěstitelů. Speciální technologie přírůstného hospodářství jsou označovány jmény místa vzniku nebo jmény autorů. Jako autory metod přírůstného hospodářství prostého jsou uváděni např. Bohdanecký, Schiffel a Wagener, přírůstného hospodářství jakostního Seebach, Homburg a Buckhardt. Hospodářství přírůstné je svou podstatou založeno na specifické metodě výchovy, a proto se s ní ztotožňuje. Ch
Hospodářství výstavkové je pěstební systém založený na pěstování výstavků. Při holosečné obnově se ponechá l0, 20 až 30 vitálních stromů s kvalitními kmeny na 1 ha. Ty mají zajistit dodatečné nasemenění a v dalším produkčním období poskytnout jakostní sortimenty. Výstavky jsou rozmístěny rovnoměrně, pokud se těží až v obmýtí následného porostu, nebo v dosahu vyklizovacích tras, aby při dřívějším mýcení nebyl poškozen následný porost. Výstavkové hospodářství je bez větších rizik možné u dřevin odolných proti korní spále, vývratům a netvořících kmenové výstřelky (borovice a modřín). Výstavkové hospodářství nelze zaměňovat za ponechávání jednotlivých stromů nebo skupin z důvodů estetických, krajinně ekologických, ochrany přírody nebo pro krátkodobou podporu přirozené obnovy. Výstavkové hospodářství má blízko přírodnímu vývoji lesa.
Hospodářství plantážní je způsob intenzívního pěstování porostů dřevin v poměrně krátkém obmýtí - v lesních plantážích. Je opodstatněné, pokud docílí vysokou produkci, tj. PCP aspoň 12m3. Toho se dosáhne použitím vhodných dřevin, tj. potenciálně vysoce produktivních (časná kulminace PCP a živá přírůstová reakce na uvolnění) a snadno pěstovatelných v pravidelném geometrickém rozmístění stromů (vysoká morfologická homogenita populace či klonu, monopodiální růst) na velmi úrodných stanovištích nebo na pozemcích intenzívně obdělávatelných a hnojených. Tyto vysloveně umělé ekosystémy vyžadují soustavnou kontrolu škodlivých činitelů.
Plantáže pěstované pro vysoký objem dřeva v krátkém obmýtí se nazývají lignikultury. Běžným typem plantážního hospodářství je u nás topolové a vrbové hospodářství. V Evropě se dále provozuje plantážní hospodářství se smrkem, douglaskou, jedlí obrovskou a vejmutovkou. Pod plantážní hospodářství se někdy zahrnuje pěstování porostů dřevin s vysoce cenným dřevem, např. ořešáku a třešně, na nejživnějších stanovištích.
Plantáž lesní (lignikultura) - výsadba vhodných druhů, sort nebo ras dřevin sloužící pro průmyslovou (agrotechnickou) výrobu speciálních lesních výrobků (sortimentů dřeva) na stanovišti, které díky přirozenému produkčnímu potenciálu nebo jeho umělému udržování na vysoké úrovni mohou v krátké době poskytnout špičkový výnos v odpovídajícím množství a jakosti.
Agrolesnictví (agroforestry) je systém využívání krajiny, kdy dřeviny jsou pěstovány se zemědělskými rostlinami (plodinami) v určitém prostorovém a časovém sledu, při čemž mezi jednotlivými články systému existují ekologické a ekonomické vztahy. Agrolesnictví tak především rozšiřuje nabídku produktů pro život obyvatelstva pomocí dřevin majících mnohaúčelové použití, a to pro přímé využití nebo pro chov zvířectva (pastevní a domácí dobytek, včely, ryby). Moderní systémy agrolesnictví sledují i úrodnost půdy a udržování, popř. vytváření příznivého mikroklimatu. Existuje řada systémů agrolesnictví; ty, v nichž hraje významnou úlohu stromová vegetace, jsou systémy agrosilvikulturální, silvopastorální a agrosilvopastorální. Systémy agrolesnictví jsou rozvíjeny pro racionální obhospodařování krajiny rozvojových zemí. Typem agrolesnictví je polaření.
Polaření - dočasné využití lesní půdy k pěstování zemědělských kultur. Polaření je dávný systém využívání lesní půdy a v minulosti významně přispělo k obnově zpustošených lesů, ke zdaru obnovy na rozsáhlých holosečích a řešilo i sociálními poměry venkovského obyvatelstva. Polaření se dnes používá jako přípravy půdy před zalesněním a k pěstování mezikultury či krycí kultury na bohatých stanovištích, zejména jako součást cílového lužního hospodářství. Na méně úrodných stanovištích je polaření hospodářsky nezajímavé a není z hlediska uchování úrodnosti lesní půdy ani vhodné.
Introdukce dřevin je zavádění cizokrajných dřevin (exotů), bez ohledu na vzdálenost areálu původního rozšíření od místa jejího uvažovaného pěstování, v širším smyslu i dřeviny zanesené do oblasti kde chybí nebo chyběla v přirozených porostech. Důvody pro introdukci mohou být: Zvýšení dřevní produkce (rychlerostoucí dřeviny), rozšíření sortimentů pro domácí dřevařský průmysl, zalesňování obtížně zalesnitelných stanovišť, naučné a vědecké účely, estetické důvody a pod.
Introdukce se uskutečňuje metodami a prostředky, které pomáhají uskutečňovat průběh aklimatizace rostlin (nutí rostliny k aklimatizaci, nebo zrychlují proces aklimatizace) nebo naturalizací (přenosem organismů z jedné oblasti do druhé, kde jsou stejné nebo podobné podmínky růstu.
Pro úspěšnou introdukci určitých druhů a proveniencí je rozhodující:
a) z hospodářského hlediska - růst a vlastnosti exotů v je jich původním areálu a jejich ekonomické přednosti před domácími druhy
b) z ekologického hlediska - velikost přirozeného areálu, podobnost klimatických podmínek oblasti původu a oblasti použití, plasticita uvažovaného druhu
Kritérii vhodné introdukce jsou odolnost proti nízkým teplotám, odolnost proti jarním a podzimním mrazům, biotičtí škůdci a choroby, dobrý růst a schopnost vytvářet tvárný kmen, plnodřevnost, schopnost dožít se vysokého věku a schopnost reprodukce. Pe
Pěstování lesa přírodě blízké - strategie obhospodařování lesů, při které je les chápán jako ekologický i technologický systém a je utvářen s nejlépe možným využitím ekologických zákonů a přírodních sil a jeho společensky rozhodující funkce jsou plněny bez přerušení. Pěstování lesa přírodě blízké samo o sobě není pěstebním systémem a se žádným jediným pěstebním systémem je nelze ztotožnit. Každá forma hospodářského způsobu, s výjimkou velkoplošné holosečné, může být posuzována podle přiblížení nebo vzdálení se přirozenému vývoji lesa. Je to tedy dynamická myšlenková orientace, která od svých počátků, formulovaných koncem 19. stol. K. Gayerem získala další velký impuls v Möllerově pojetí lesa trvale tvořivého a poté našla řadu dalších výrazových odstínů, na konci 20. stol. jako ekologicky opodstatněné (přiměřené, založené, orientované) pěstování lesů. Zastánci přírodě blízkého pěstování lesa se v evropském měřítku spojili v rámci hnutí Pro Silva.
Ze širokého evropského myšlenkového spektra lze odvodit obecné prvky přírodě blízkého pěstování lesa, kterými by se měl konkrétní objekt vyznačovat: 1. vytváření a udržení optimální druhové, věkové a prostorové skladby přiměřené stanovišti a hospodářskému cíli, 2. přesun hospodaření na ploše k hospodaření s jednotlivým stromem, 3. využití dynamiky lesa při obnově, v prvé řadě přirozené. Souhrnně to znamená využívat, udržovat nebo zvyšovat produkční potenciál stanoviště účelně smíšenými porosty a stálou existencí lesa, tj. pokud možno vyloučit velkoplošné holosečné obnovní prvky. Přírodovědným prototypem pěstování lesa přírodě blízké je na daném ekotopu stav přírodního lesa, ten však není cílem. Pěstování lesa je zaměřeno na hospodářský les bez rozdílu dosavadního způsobu obhospodařování; může být např. uplatněno i v nepřirozených jehličnatých porostech.
Pěstování lesa přírodě blízké směřuje k jednotě ekologie a ekonomie, tj. vytvoření a udržení lesa ekologicky stabilního se širokou nabídkou užitků - dřevoprodukčních i neprodukčních. Tím se stalo oporou trvale udržitelného (setrvalého) lesnictví podle mezinárodně stanovených kritérií.
PRO SILVA - evropské lesnické hnutí sdružující lesníky zastávající myšlenku přírodě blízkého pěstování lesů. Ustaveno v r. 1989 ve Slovinsku (Robanov Kot), má ve většině zemí s lesnickou tradicí národní (podle států) organizace.
Péče o porostní zásobu - 1. pěstební směr v pojetí H. Krutsche zaměřený na utváření jakosti porostní zásoby podle principu nejhorší se odstraňuje nejdříve, nejlepší zůstává, za účelem dosažení optimální výše a nejvyšší jakosti konečné porostní zásoby. Tento směr je součástí koncepce přírodě blízkého pěstování lesů. Do extrému dovedená péče o porostní zásobu uplatňovala jen negativní výběr slabých sortimentů a záměrně opomíjela pěstební podporu zmlazování, což nakonec vedlo k záporným výsledkům ekonomickým i ve stavu lesa. - 2. Péče o porostní zásobu založená na zralostním výběru je základní součástí pěstební techniky ve výběrném lese.
Les trvale tvořivý (Dauerwald), prvně definoval Möller (1922) jako les, v němž se pečuje o trvalou produkci v souladu s rovnováhou všech složek les tvořících. Pojetí trvale tvořivého lesa tak dávno předznamenalo dnešní chápání ekologicky stabilního hospodářského lesa. Pojem se stal základem koncepce přírodě blízkého pěstování lesa.