Pěstování lesa - lesnický obor, který plánuje, uskutečňuje a kontroluje výsledek takových biotechnických opatření, která slouží k vytváření a dotváření lesních porostů v zájmu co největšího trvalého uspokojení požadavků vlastníka lesa a společnosti při zohledňování přírodních existenčních a produkčních podmínek - ekosystémové podstaty lesa. Přihlíží k rozvoji výrobních činitelů a k základním rámcům určeným hospodářskou úpravou lesa. Předmětem pěstování lesa je jednotlivý strom, porostní složka a lesní porost jako součást vyššího přírodního a hospodářského celku. Úkolem pěstování lesa jako vědeckého oboru je shromažďovat, porovnávat, vyhodnocovat, vědecky dokládat pravidla používaná v praktickém pěstování lesa a ohraničit jejich platnost. V důsledku prohlubující se dělby práce a vědecké specializace se pěstování lesa rozděluje v zásadě na zakládání lesů, tj. na semenářství, školkařství, zalesňování a šlechtění lesních dřevin a na pěstování lesů v užším významu, tj. usměrňování růstu a vývoje lesních porostů od jejich vzniku až po opětovnou obnovu.

Pěstební technika - soubor dovedností, postupů a opatření, používaných při pěstebním usměrňování růstu, vývoje a obnovy lesních porostů ve smyslu pěstebních cílů a vytváření těch vlastností, které les má mít pro plnění stanovených funkcí. Podle obou hlavních pěstebních opatření se pak určují technika výchovy a technika obnovy lesa, rozdílné popř. podle pěstebních systémů.

Pěstební opatření jsou jednotlivé pěstební úkony, kterými se má bezprostředně dosáhnout žádoucí změny stavu porostu nebo usměrnit jeho další vývoj; dělí se na pěstební zásahy do vlastního porostu a jeho složek (seče a vyvětvování) a na jiná pěstební opatření, která nezasahují přímo dřevinnou složku, nýbrž jiné synuzie a ekotop (např. příprava půdy pro obnovu, hnojení aj.).

Pěstební interval určuje periodicitu pěstebního, zpravidla výchovného zásahu. Tato periodicita se vyjadřuje buď počtem let mezi dvěma za sebou následujícími pěstebními zásahy nebo v metrech intervalu výškového přírůstu (podle střední nebo horní výšky) vychovávaného porostu. Pěstební interval vymezený počtem let závisí nejen na druhové a prostorové skladbě porostu, ale i na intenzitě růstu a síle předcházejícího zásahu. Pěstební interval určovaný podle úseků výškového přírůstu je naproti tomu konstantní pro porosty různého věku a bonit.

Pěstební analytika je teoretický úsek pěstování lesů, který vyhodnocováním růstu a vývoje porostů na dlouhodobě sledovaných výzkumných plochách analyzuje způsoby pěstební techniky. Upřesňuje jejich účelné uplatnění a dává podnět ke zlepšení a modifikaci podle růstových předpokladů a podle hospodářských (společenských) požadavků. Pěstební analytika pracuje metodami strukturální analýzy a produkční ekologie.

Biotechnika (fytotechnika) je souhrn dovedností potřebných ke zvládnutí přírodní a materiální stránky výroby, jejímž základem jsou živé organismy. Jsou-li jimi rostliny, nazývá se fytotechnikou. V lesnictví se pod biotechnické disciplíny plně zahrnuje zakládání, pěstování a ochrana lesa, některými částmi i hospodářská úprava.

Seč - 1. obecné označení pěstebních opatření v lesních porostech, při kterých se z porostu odstraňují jednotlivé stromy nebo jejich části nebo celé části porostu, za účelem výchovy nebo obnovy porostu. Podle cílů pěstebních opatření (i podle věku porostu) se rozlišují seče výchovné, seče zpevňovací a seče obnovní. 2. plocha po vytěžení stromů tj. po seči holé.

Pěstební technologie - způsob a postup uskutečňování pěstebních opatření.

Metoda výchovná je pěstební technologie výchovy porostů od prvého výchovného zásahu počínaje až do počátku obnovy. V modelech výchovy porostů je diferencována podle hospodářských souborů a výchovných cílů. Je definována výchovným programem, t.j. časovým sledem druhu zásahů, intervaly, způsoby výběru a intenzitou. Výchovné metody jsou modifikovány podle konkrétních porostních a stanovištních poměrů. Ch

Diferenciace pěstební techniky reaguje na nesmírnou rozmanitost ekologických a porostních poměrů a má za úkol vymezit účelné rámce, ve kterých je možné uplatnit víceméně stejnou pěstební techniku a charakterizovat ji. Hlavními kritérii účelné diferenciace jsou stanovištní podmínky, dřevina (typ porostu), současný stav a ohroženost porostu, funkční poslání lesa a technologické možnosti jeho dosažení. Cestou diferenciace postupovalo pěstování od svých začátků a tím stále zvyšovalo svou obecnou úroveň. Rámce diferenciace se upřesňovaly, v nové době jsou jimi hospodářské soubory. Diferenciace je nezbytnou podmínkou racionalizace pěstebních prací.

Racionalizace pěstebních prací - souhrn fytotechnických, pěstebně-technologických, technických a organizačních opatření směřujících k účelnějšímu, kvalitnějšímu a hospodárnějšímu zajišťování pěstebních prací. Skutečná racionalizace je ta, která bere plný ohled na ekosystémovou podstatu lesa.

Typizace pěstebně-technologická - třídění lesních porostů do tzv. pěstebně-technologických jednotek (PTJ) podle přírodních růstových podmínek a hospodářského stavu porostů použitelné pro uplatnění jednotné pěstební technologie. Typizace pěstebně-technologická je krokem k účelné diferenciaci pěstební techniky a předpokladem racionalizace pěstebních prací a přispěla k jednotnému vymezení hospodářských souborů (viz).

Pěstební systém - komplexní pěstební technologie vyznačující se určitým způsobem obnovy, výchovy a těžby lesních porostů, která vyúsťuje v určitou druhovou, prostorovou a věkovou skladbu a velikost nahromaděné biomasy. Pěstební systém je součástí provozního systému - je mu podřazen a musí vyhovovat hospodářskému způsobu, popř. jeho formě.

Pěstební plánování je stanovení pěstebních cílů, cest k jejich dosažení a nutných nákladů, opřené o biologická (ekologická), ekonomická a technická východiska. Pěstební plánování v zásadě zabírá dva časové horizonty. Dlouhodobé pěstební plánování stanovuje pěstební cíle v souladu s pěstebním systémem - překračuje horizont decennií, krátkodobé pěstební plánování zahrnuje několikaleté plánovací periody, není však operativním ročním plánem pěstebních technologických činností. Pěstební plánování je více nebo méně propojeno s hospodářskoúpravnickým plánováním.