Porost lesní - v komplexním pojetí pěstování lesa je porost lesní základní růstově a vývojově vymezená část lesního ekosystému s jednotlivými jeho složkami - dřevinnými, bylinnými, půdními, hydrologickými, vzdušnými i živočišnými. Pěstební činnost se totiž váže na celý lesní ekosystém, i když převážnou péči věnuje jeho dřevinné složce. Proto jde především o skladbu porostu, která zachycuje jeho vnější i vnitřní znaky, a to jednak po stránce druhové, věkové a prostorové, jednak po stránce hospodářsky funkční (produkční i mimoprodukční). Z praktického hlediska je porost lesní posuzován podle původu, druhové (ekotypové), věkové a prostorové skladby v souladu s hospodářskými cíli včetně funkčního zaměření porostu. Podle toho rozlišujeme porost dospělý, dospívající, labilní, mladý, náhradní, nesmíšený, nezpevněný, přestárlý, různorodý, různověký, smíšený, stabilní, stejnorodý, stejnověký, středního věku, zpevněný a zralý. V taxačním pojetí je porost lesní základní jednotkou prostorového rozdělení lesa, a proto slouží k plánování, realizaci a evidenci hospodářských opatření. Každý porost jako celek vyžaduje zvláštní péči, která musí být v souladu s jeho porostní skladbou a funkčním zaměřením. Hranice porostu v obhospodařovaném lese nebývají vždy přesně ustáleny; v přírodním lese se přibližně kryjí s rozčleňovací linií stanovišť. Va
Znaky porostu - charakteristiky, zejména pak kvantitativní a kvalitativní veličiny, sloužící k popisu a posuzování stavu dřevinné složky lesního porostu, tj. skladby porostu. Znaky porostu jsou určující pro plánování a realizaci pěstební péče v jednotlivých růstových, popř. vývojových fázích lesa. Z vnějších a vnitřních znaků se jedná zejména o základní a pomocné taxační veličiny, původ a způsob vzniku porostu. Va
Skladba (struktura, složení ) porostu- souhrn vnějších i vnitřních znaků charakterizujících celé jeho vnitřní uspořádání, tj. obraz stavu porostu zaznamenaný v určitém okamžiku. Je to statické zachycení kvantitativních a kvalitativních znaků jako výslednice růstu a vývoje porostu. Skladba porostu je dána jeho původem (semenným, vegetativním, autochtonním, alochtonním), druhovým složením, věkovým členěním a prostorovým uspořádáním. Podle toho rozlišujeme zejména skladbu dřevinnou (druhovou), skladbu věkovou a skladbu prostorovou. Va
Skladba (složení) dřevinná (druhová) - výčet druhů dřevin a jejich zastoupení ve skladbě porostu. Rozeznáváme tak porosty jehličnaté (skládající se z dřevin jehličnatých) a porosty listnaté (skládající se z dřevin listnatých). Jak jehličnaté, tak i listnaté porosty mohou být smíšené - různorodé nebo nesmíšené - stejnorodé. Zastoupení dřevin v skladbě dřevinné se stanoví jako plošný podíl jednotlivých dřevin v porostu. Vyjadřuje se jednak v jednotkách absolutních (biomasa v m3, kruhová základna v m2), ale i v jednotkách relativních (%). Hlavní (základní) dřeviny mají zastoupení větší než 30 %, přimíšené 10 - 30 % a vtroušené do 10 %. Va
Skladba věková - skladba porostu (viz) charakterizovaná věkovým členěním, resp. rozdíly věku stromů jednoho nebo více druhů dřevin, které tvoří porost. Skladba věková se vyjadřuje ve věkových stupních nebo třídách (věkové rozpětí 10 nebo 20 let). Podle věkového členění dělíme porosty na stejnověké a různověké. Skladba věková je i
důležitou populační charakteristikou, která ovlivňuje jak životnost, tak i mortalitu, popř. délku vývojového cyklu či délku života porostu. Věkové členění do stupňů či tříd odráží současné produkční a reprodukční možnosti a naznačuje, co lze v tomto směru očekávat v budoucnu. Ve stabilní věkové struktuře různověkého přírodního lesa početně převažují jedinci v nejmladších věkových stupních, v opačném případě (kdy je v těchto stupních nízká četnost) to znamená, že populace je na ústupu. V důsledku věkových rozdílů, růstových schopností jednotlivých stromů a druhů dřevin dochází v průběhu růstu porostu k výškové a tloušťkové diferenciaci. Podle věku porostu a jeho vzhledu, který s věkem souvisí, se proto rozlišují fáze lesa růstové a vývojové. Va
Skladba prostorová - skladba porostu posuzovaná ve směru horizontálním (vodorovném) a vertikálním (svislém). Z hlediska horizontálního rozmístění (horizontální struktury) se sleduje hustota porostu, zakmenění a zápoj, kdežto z hlediska vertikálního rozmístění (vertikální struktury) tvorba jednoho nebo více porostních pater a v jejich rámci porostních vrstev. Na horizontální rozmístění stromů má největší vliv způsob a postup vzniku porostu a způsob redukce počtu stromů přirozeným vylučováním a cílevědomým zásahem lesního hospodáře. Porosty vysazované uměle mají převážně pravidelné výchozí rozmístění jedinců, zatímco porosty vzniklé přirozenou obnovou (nasemeněním a výmladky) mají obvykle shlukovité až náhodně nepravidelné výchozí rozmístění. V průběhu vývoje porostu se pak tyto typy rozmístění mění směrem k rozmístění mírně pravidelnému. Rovnoměrnější rozmístění stromů na porostní ploše, ve spojení s optimálním zápojem, dává možnost dobrého využití produkčního prostoru, dosažení jakostních kmenů a maxima objemového přírůstu. Na vertikální rozvrstvení porostu má největší vliv věk stromů, dále pak různá růstová rychlost jednotlivých druhů stromů a jejich cenotické vztahy na daném stanovišti. Podle toho stromy zaujímají trvalé nebo dočasné postavení v porostních vrstvách. Va
Skladba porostní cílová - druhová skladba na konci vývoje porostu, kterou je nutno dosáhnout hospodářskými opatřeními v období vytváření a vyspívání porostu. Jde o zastoupení dřevin v mýtném věku optimalizované ekologicky, funkčně i ekonomicky v rámci hospodářského souboru, popřípadě souboru lesních typů. Skladba porostní cílová je cílem provozním. Va
Textura porostu - způsob, jakým se dřeviny a jednotlivé stromy seskupují a uspořádávají ve vztahu k ostatním v horizontálním rozložení porostu. Ve větším měřítku pak forma a velikost plošného rozmístění a střídání částí lesa
s rozdílnou porostní skladbou, v přírodním nebo přirozeném lese mozaika vývojových fází. Při rozlišování mezi texturou porostu a skladbou porostu je třeba si ujasnit funkční význam rozdílných částí porostu a jejich vývoj. Textura je totiž výsledkem celého předcházejícího vývoje porostu. Pestrost a maloplošnost textury bývá zvětšována stanovištní mozaikovitostí a pestrostí druhové skladby. Te
Typ porostu (porostní) - typizační jednotka lesních porostů charakterizovaná znaky vztahujícími se k jejich dřevinné skladbě, prostorovému rozmístění porostních složek (skladbě a textuře), zdravotnímu a hospodářskému stavu. Typ porostu je jedním ze tří kritérií pro rozlišení hospodářských souborů. Současný typ porostu může plně odpovídat typu přirozeného lesa a pak se kryje s typem lesa nebo se přibližovat optimálnímu provoznímu cíli (cílový typ porostu), může se však od nich naprosto lišit. K typu porostu se vztahuje jednotná pěstební technika. Te