Biodiverzita - různorodost všech žijících organismů, suchozemských, mořských a sladkovodních ekosystémů i ekologických systémů, jejichž jsou součástí. Druhová diverzita je rozmanitost žijících organismů na Zemi. Genetická diverzita je součet celkové genetické informace obsažené v genech jedinců rostlin, živočichů a mikroorganismů, které obývají Zemi. Ekosystémová diverzita je rozmanitost biotopů a na ně vázaných společenstev živých organismů v biosféře. Biodiverzita má klíčový význam pro vývoj a zachování životodárných systémů biosféry, je však významně redukována určitými lidskými činnostmi. Ochrana a trvale udržitelné využívání biodiverzity musí být integrovány do oborových a mezioborových, jakož i regionálních programů, projektů a opatření. Různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganismů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ). Ty slouží zachování životaschopných populací pro znovuzavedení na jejich někdejší přirozená stanoviště. No
Diverzita druhová - druhová různorodost fytocenóz, biocenóz nebo ekosystémů. Je tím větší, čím jsou uvedené jednotky druhově bohatší. Hospodářské velkoplošné zásahy vedou zpravidla k rozsáhlé homogenizaci prostředí a tím též zpravidla ke snižování druhové diverzity ve srovnání se stavem přírodním. Vo
Systém ekologické stability územní - (ÚSES) nepravidelná síť ekologicky významných vzájemně propojených segmentů krajiny, které jsou účelně rozmístěny na základě funkčních kritérií, jimiž jsou:

1. rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v území,
2. jejich prostorové vazby (směry biokoridorů spojovacích i kontaktních a poloha přirozených migračních bariér),
3. nezbytné prostorové parametry (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky ),
4. aktuální stav krajiny,
5. společenské limity a záměry, určující možnosti kompletování uceleného systému.

ÚSES se vytváří pro celé území, je však pouze částí ekologické stabilizace. Jeho prvky jsou propojeny podle dosavadního stavu znalostí nároků jednotlivých společenstev, popř. druhů organizmů. Je to součást komplexního uspořádání krajiny, nikoli soubor přírodních prvků stojících mimo civilizační proces. Základními funkcemi jsou:

· uchování a produkce přirozeného genofondu,
· příznivé působení na okolní ekologicky labilní části krajiny,
· umožnění polyfunkčního využívání krajiny.

Skladebnými prvky jsou biocentra a biokoridory. Podle hierarchického členění mohou být ÚSES lokální (na úrovni souborů lesních typů), regionální (lesní, na úrovni lesních vegetačních stupňů) a nadregionální (oblastní, na úrovni přírodních lesních oblastí). Prvky vyšších ÚSES se stávají součástí ÚSES nižších a dosycují je volně v nich žijícími organizmy. He
Kostra ekologické stability - soubor ekologicky relativně stabilnějších částí krajiny. Zahrnuje krajinné segmenty a liniová společenstva. Segmenty jsou části krajiny vyznačující se zvýšenou hodnotou některých jejích složek nebo celého krajinného komplexu z hlediska možnosti využití mimoprodukčních funkcí a jsou v nich příznivé podmínky pro existenci zástupců přirozené biodiverzity dané krajiny. Podle velikosti se dělí na:

· krajinný prvek (plocha řádově 0,001 až 0,1 km²),
· krajinný celek (plocha řádově 0,1 až 1,0 km²),
· krajinná oblast (plocha řádově 10 až 102 km²).

Liniová společenstva jsou specifickou formací trvalé vegetace v kulturní krajině. Tvoří je bylinotravní a dřevinná vegetace, členící bloky agrocenóz nebo lesní monokultury a umožňující alespoň dočasnou existenci zástupců přirozené biodiverzity krajiny.
Vymezení kostry ekologické stability je prvním krokem k navržení a vytvoření ÚSES. No
Biocentrum (centrum biotické diverzity) - ekologicky významný segment krajiny umožňující trvalou existenci charakteristických druhů a jejich společenstev, druhového a genetického bohatství dané krajiny. Jeho základ tvoří sukcesně zralé ekosystémy s převážně přírodním vývojem. Biocentrum reprezentativní zachovává pro dané území charakteristická společenstva, biocentrum unikátní společenstva vázaná na jedinečné speciální ekotopy. Biocentra se třídí na biosférická, nadregionální, regionální a lokální. No
Biokoridor (koridor biotický) - ekologicky významný segment krajiny, většinou protáhlého tvaru, více méně plynule navazující na dvě biocentra, s nimiž má alespoň z části shodné nebo podobné specifické a strukturální znaky, a umožňující migraci organismů mezi biocentry. Pro druhy schopné značného pohybu aktivního nebo pasivního postačí biokoridory nespojité, popř. přerušované, pro málo pohyblivé druhy mají být biokoridory spojité nebo málo přerušované. No