Postup obnovy - v konkrétním porostu charakterizuje základní formu obnovy (obnova přirozená, obnova umělá) i prostorové a časové uspořádání obnovy. Základním prostorovým rozhodnutím je volba typu obnovní seče (seč holá, clonná, okrajová, popř. kombinovaná). Současně musí být vyznačena východiska obnovy a s nimi související směr obnovy. Zde se vychází ze skutečného stavu porostu a terénních poměrů, zejména a zásadně však musí být obnova vedena proti směru převládajícího bořivého větru. Z časových faktorů postupu obnovy je rozhodující obnovní doba, t.j. doba, která uplyne od prvého do posledního obnovního zásahu. Podle ní se rozlišuje obnova krátkodobá (do 20 až 30 let) a obnova dlouhodobá (nad 30 let). Významnými aspekty časové úpravy jsou dále začátek obnovy, t.j. věk, při němž se začíná porost obnovovat, návratná doba - časový úsek mezi jednotlivými obnovními zásahy a obnovní číslo, které udává vedle délky obnovní doby intenzitu zásahů v jednotlivých decenniích. Pro každý postup obnovy platí zásada jednotnosti a nedělitelnosti prostorové a časové úpravy obnovy. 

Doba obnovní je základní termín časové úpravy obnovy - je to doba, která uplyne od prvého do posledního obnovního zásahu. Obnovní dobu charakterizuje začátek obnovy - věk, při němž se začíná porost obnovovat, návratná doba a obnovní číslo, které udává celkovou délku obnovní doby a intenzitu zásahů v jednotlivých decenniích. Tyto aspekty časové úpravy obnovy musí být účelně a cílevědomě propojeny s prostorovým řešením obnovy - počtem, velikostí, tvarem a umístěním obnovních prvků. Zásada jednotnosti a nedělitelnosti časové a prostorové úpravy obnovy platí jak pro obnovu umělou, tak zejména pro obnovu přirozenou, která probíhá jako nepřetržitý proces obvykle několik desetiletí. Začátek a konec obnovní doby vychází ze stavu obnovovaného porostu a z plánovaných obnovních cílů. V hospodářských lesích se stanovuje začátek obnovní doby na základě produkčních, zejména hodnotově-produkčních ukazatelů. Obvykle jiné než ekonomické požadavky jsou základem pro určení obnovní doby v lesích ochranných i v lesích zvláštního určení. Specifické postavení má obnovní doba v imisních oblastech. Nová generace lesa zde byla zakládána zpravidla až po odumření imisemi zasažených porostů během mimořádně krátké obnovní doby. Přitom je obnova tím snadnější a úspěšnější, čím je pro ni k dispozici delší období. Proto je zde nutné začínat s obnovou již v porostech v počátečních fázích poškození, kdy lze účinné prodloužení obnovní doby docílit např. metodami obnovy předsunuté. 

Doba obnovní dílčí je časové údobí, které uplyne od prvého do posledního obnovního zásahu na ploše obnovního prvku. Je vždy kratší než porostní obnovní doba. 

Doba obnovní porostní je časový úsek ohraničený prvním a posledním obnovním zásahem na ploše celého obnovovaného porostu. Její délka závisí na současném stavu porostu, obnovních cílech a funkčním zaměření porostu. Je vždy delší než dílčí obnovní doba. 

Doba návratná - časový interval, který uplyne mezi dvěma na sebe navazujícími obnovními zásahy. 

Číslo obnovní charakterizuje délku obnovní doby a intenzitu zásahů v jednotlivých decenniích. Počet číslic udává počet decennií obnovní doby a každá číslice sílu zásahu v desítkách procent. Součet číslic obnovního čísla je vždy 10. Např. obnovní číslo 334 udává, že při délce obnovní doby 30 let (třímístné číslo) se vytěží v prvém decenniu 30 %, ve druhém rovněž 30 % a ve třetím 40 % mýtného porostu. Podobně lze charakterizovat každé obnovní číslo, např. 2332, 55 atp. 

Východisko obnovy - místo, odkud se zahajuje obnova porostu. Musí vycházet ze skutečného stavu obnovovaného porostu i porostů okolních, přihlížet k terénním poměrům i možnostem vyklizování dřeva, ale zejména musí být východiska obnovy situována tak, aby postup byl proti směru převládajícího větru. Východisko obnovy má rozhodující význam v prostorovém uspořádání zejména maloplošných obnovních postupů. Analogicky musí být východiska obnovy zakládána v imisních oblastech, kde je navíc nutné začít s obnovou z těch částí porostu, která jsou nejlépe chráněna před imisním tokem. 

Směr obnovy - směr, kterým se obnova rozvíjí ze svých východisek. Musí přihlížet k současnému stavu obnovovaného porostu, rozsahu a vlastnostem případného přirozeného zmlazení, formě obnovy (obnova přirozená, obnova umělá), stanovištním podmínkám, obnovním cílům i expozici a sklonu svahu. Vždy a zásadně musí být ale obnova vedena proti směru převládajícího nebezpečného větru. Toto základní pravidlo musí být bezpodmínečně dodrženo v prvé řadě při obnovních postupech holosečného a násečného charakteru. Směr obnovy je jedním z rozhodujících parametrů prostorové úpravy obnovních postupů, zejména maloplošných. Při obnově lesů v imisních územích musí být směr obnovy volen proti kritickému směru působení imisí, a to i za cenu, že se východiska obnovy založí v relativně nejméně poškozených závětrných částech porostů. 

Uvolňování náletu - pěstební opatření založené na redukci clony mateřského porostu. Uvolňování náletu předchází uvolňování nárostu a uskuteční se zpravidla pouze tehdy, když vysoký stupeň zápoje a zakmenění neumožňuje přežití nejmladší fáze přirozeného zmlazení. 

Uvolňování nárostu - pěstební opatření uskutečněné tak, že se těžbou snižuje zápoj a zakmenění mateřského porostu s cílem poskytnout nové generaci lesa dostatečné množství světla a srážek. Nárosty se uvolňují zpravidla při prosvětlovacích (uvolňovacích) a domýtných fázích seče clonné. Zejména ze skupin odrůstajících nárostů je třeba odstranit stromy mateřské etáže, které by mohly při pozdější těžbě ve větší míře poškodit nově se tvořící porost. 

Domýcení je poslední těžební zásah, kterým je ukončena obnovní doba v obnovovaném porostu nebo na ploše obnovního prvku. Při clonných formách obnovy se provádí formou seče domýtné po biologickém zajištění nárostů. 

Obnova předsunutá je ucelený systém obnovních sečí a obnovních postupů v porostech, v nichž je nutné z různých důvodů zahájit obnovu časově a prostorově v předstihu. Vychází z obnovního cíle a bere ohled na stanovištní podmínky a skutečný stav porostů. Předsunutá obnova se uplatňuje zejména při obnově a přeměnách rozsáhlých smrkových monokultur. Významné postavení má předsunutá obnova i v imisních oblastech, kde je poměrně nejúčinnější v málo narušených porostech. 

Předsunutí obnovy - významné pěstební opatření v lesních porostech, v nichž je nutné z různých důvodů zahájit obnovu časově a prostorově v předstihu. Na tomto principu je založena řada obnovních postupů, např. běžně používaná okrajová obnova s předsunutými kotlíky.