Holoseč je druh obnovní seče, při níž se v obnovovaném porostu nebo jeho části jednorázově zmýtí všechny stromy. Současná praxe hospodářské úpravy lesů navíc limituje i minimální šířku holé seče - ta přesahuje střední výšku obnovovaného porostu. Seče holosečného charakteru, které jsou užší než výška mýceného porostu jsou zařazovány do násečných forem obnovy (hospodářský způsob násečný). Legislativní předpisy České republiky umožňují ve většině hospodářských souborů holé seče o velikosti do jednoho hektaru, přičemž šířka seče nesmí překročit dvojnásobek výšky těženého porostu. Pouze v borových lesích na písčitých půdách a v v dubových, vrbových a topolových lesích lužních oblastí jsou povoleny holé seče o velikosti do dvou hektarů bez omezení šířky seče. V odůvodněných případech lze povolit holé seče do velikosti 2 ha i na dopravně nepřístupných neexponovaných horských svazích delších než 250 m. 

Seč clonná - jedna ze základních obnovních sečí, kdy nový porost vzniká pod ochranou (clonou) mateřského porostu. Její podstatou je záměrné postupné snižování zápoje mateřského porostu tak, aby byly vytvořeny optimální podmínky pro nasemenění, ujmutí se a odrůstání náletu a nárostu (popř. podsíjí a podsadeb). Pěstební pravidla pro obnovu lesních porostů (nejdříve bukových, později i borových a jedlových) clonným způsobem stanovil a v praxi rozšířil již koncem 18. stol. německý lesník G. L. Hartig. V polovině století 19. jiný německý lesník K. J. Heyer upřesnil a přesně vymezil jednotlivé fáze clonné seče. Základní technika tohoto způsobu obnovy má dodnes obecnou platnost a je známa jako Hartig-Heyerova velkoplošná clonná seč. V klasické podobě je charakterizována čtyřmi fázemi, t.j. sečí přípravnou, sečí semennou, sečí uvolňovací a sečí domýtnou, z nichž každá má v průběhu obnovy své specifické poslání. Příklad

Obnova BK, seč přípravná, prosvětlování

Obnova BK, seč clonná v lanovkových terénech

Obnova BK, obnova clonná

Obnova BK, Hartig -Heyerova seč

(Ch) 

Seč přípravná má za úkol uskutečnit jednak závěrečnou selekci stromů mateřského porostu, jednak upravit půdní a klimatické poměry uvnitř porostu. Přednostně se odstraňují nežádoucí druhy dřevin, stromy geneticky nevhodné a nemocné. Celý zásah musí být důsledně veden snahou uvolnit nejkvalitnější jedince dřevin obnovního cíle. Souběžně lze u těchto stromů očekávat světlostní přírůst. Rozvolněním zápoje se mění i porostní klima - zvyšuje se přísun srážek a tepla k lesní půdě, dochází k příznivým změnám ve vrstvě povrchového humusu. Intenzita těžebního zásahu je podmíněna výchozím stavem mateřského porostu, zastoupením dřevin a stanovišťními podmínkami; v průměru by se měl stupeň zakmenění po provedeném zásahu pohybovat v rozpětí 0,9 až 0,7. 

Seč semenná se zakládá v roce semenné úrody s cílem vytvořit co nejpříznivější podmínky pro vyklíčení semene a úspěšný vývin náletu. Rozvolněný mateřský porost stále ještě poskytuje náletu ochranu proti extrémním výkyvům teploty, přímému slunečnímu světlu, vysoušivému větru a tlumí i agresivitu buřeně. Intenzita zásahu závisí opět na dřevině, stanovišti a periodicitě semenných let. Stupeň zakmenění klesá po semenné seči na 0,7 až 0,5. Mírnější intenzitu zásahu vyžadují zejména porosty na bohatých stanovištích a v exponovaných polohách. 

Seč prosvětlovací (uvolňovací) se uskuteční zpravidla 3 až 5 let po vyklíčení semen v době, kdy nálet je dobře zakořeněn, odolnější proti nepříznivým klimatickým vlivům a kdy již potřebuje ke svému růstu větší přístup světla a vláhy. Na rozdíl od předešlých fází je prosvětlovací seč charakteristická nepravidelným rozmístěním zásahu, úspěšně zmlazená místa mohou být mnohem více prosvětlena. Síla zásahu tak závisí nejen na dřevině a stanovišti, ale i rozsahu přirozeného zmlazení. Zakmenění se po prosvětlovací seči snižuje na 0,4 až 0,2. 

Seč domýtná se provede v době, kdy nárost již nepotřebuje ochranu mateřského porostu (t.j. zpravidla při výšce 0,5 až 1,0 m) a znamená domýcení a vyklizení posledních zbytků původního mateřského porostu. Uskuteční-li se domýtná seč opožděně, t.j. až ve fázi mlazin, výrazně se zvyšuje nebezpečí jejich poškození, příp. i zničení. Doporučuje se těžit v době, kdy je nárost kryt sněhem. Klasickou velkoplošnou čtyřfázovou clonnou seč lze modifikovat i na menších obnovních prvcích - potom se jedná o maloplošné varianty seče clonné. Podle stavu mateřského porostu a vývoje přirozeného zmlazení lze jednotlivé fáze opakovat nebo naopak, slučovat. V nejjednodušší podobě může mít seč clonná pouze 2 fáze - seč semennou (popř. spojenou se sečí uvolňovací) a seč domýtnou. 

Seč okrajová - v současném pojetí pěstování lesů jedna ze tří základních obnovních sečí (společně s holosečí a sečí clonou). Nový porost vzniká, popř. je zakládán podél okraje obnovovaného porostu. Toto základní postavení okrajové seče vyplývá ze specifických ekologických podmínek v blízkosti porostního okraje (porostní stěny), a to jak směrem do nitra mateřského porostu, tak směrem na odmýcenou holou plochu. U seče okrajové se tak rozlišuje okraj vnější a okraj vnitřní. Vnější okraj je holý pruh podél porostní stěny, která bočním cloněním výrazně ovlivňuje nový porost z přirozené, popř. umělé obnovy. Na holý vnější okraj navazuje procloněný pruh mateřského porotu - vnitřní okraj. Ten se po zajištění přirozené nebo umělé obnovy domýtí a přebírá funkci okraje vnějšího. Současně se v navazujícím pásu dospělého porostu zakládá clonné uspořádání nového vnitřního okraje. Seč okrajová se používá v různých úpravách. Je spojena zejména se jménem německého lesníka Ch. Wagnera, který ji ve značném rozsahu používal a propracoval. Zpočátku volil Wagner jednoduchý postup obnovy od okraje porostu, t.j. postupně přiřazoval vedle sebe pouze úzké holé pruhy bez pěstebního zásahu uvnitř okrajového pásma. Později teoreticky zdůvodnil a přešel na klasickou podobu okrajové seče s okrajem vnějším a okrajem vnitřním. V literatuře, zejména starší je proto také často vedena a popsána seč okrajová jako seč Wagnerova, popř. seč obrubná. Vedle toho je v pěstební terminologii, zejména slovenské rozlišována seč okrajová obrubná a seč okrajová odrubná jako základní varianty seče okrajové.  Příklad

Obnova BK, okrajová seč

Obnova SM, okrajová seč Wagnerova

Obnova BK, kombinace okrajové a skupinové clonné

Obnova BK, seč clonná skupinová, seč okrajová

(Ch) 

Seč obrubná - starší pojmenování seče okrajové. 

Seč Wagnerova - starší, ale dosud běžně používané pojmenování okrajové seče podle německého lesníka Ch. Wagnera.

Seč okrajová obrubná - forma okrajové seče, při níž okrajová obnova navazuje na skupinovitou seč (kotlíky) uvnitř porostu a odtud postupuje excentricky více, popř. všemi směry. Termín je používán zejména ve slovenské pěstební terminologii.

Seč okrajová odrubná - základní forma okrajové seče s protáhlou línií porostní stěny, s jednosměrným postupem vkládání vnějšího a vnitřního okraje. Tvar okraje může být přímočarý, zvlněný, lalokovitý, lomený, popř. stupňovitý. Termín je běžný ve slovenském pěstebním názvosloví, v českém se neujal a používá se pouze základní označení - seč okrajová.

Okraj vnější, v pěstování lesů úzká holosečná součást obnovy okrajové. Jedná se o vnější holý pruh podél stěny obnovovaného porostu, vzniklý zmýcením vnitřního okraje porostu. Jeho šířka se rovná vzdálenosti, do níž sahá účinná boční ochrana starého porostu a mění se podle expozice svahu a orientace stěny porostu ke světovým stranám. Šířka vnějšího okraje nikdy nepřesahuje střední výšku porostu a obvykle se pohybuje v rozpětí 1/3 až 2/3 výšky mateřského porostu. 

Okraj vnitřní, v pěstování lesů pruh mateřského porostu v clonném postavení podél porostní stěny u okrajové obnovy. Jeho šířka je limitována účinným dosahem přímého bočního světla (podzáření). V zapojených porostech nepřesahuje 2/3 výšky stromů, v rozvolněných porostech může činit 1,5 až 2 násobek porostní výšky.