je proces nahrazování stávajícího, zpravidla dospělého lesa novým pokolením lesních dřevin. Obnova v pralesovitých a přírodních lesích probíhá samovolně ve stadiu rozpadu, tj. v procesu odumírání fyziologicky dožívajících stromů nebo na místě stromů zničených požárem, větrnými popř. hmyzími kalamitami nebo z jiných příčin. Obnova porostů v hospodářských lesích je souborem pěstebních opatření, směřujících k vytvoření nového porostu na místě porostu starého, a to buď umělým nebo přirozeným způsobem. Obnova lesa patří k základním úkolům pěstování lesů a obnovní postupy a způsoby jsou i stěžejním hlediskem při vylišování hospodářských způsobů. Proces obnovy lesních porostů lze popsat a hodnotit podle různých znaků.

 Základními jsou: 

• způsob vytváření nového porostu, 
• prostorové uspořádání obnovy, 
• doba trvání obnovy, 
• velikost obnovované plochy.

Základní členění obnovy hospodářských lesů je podmíněno způsobem vytváření nových porostů. Rozlišují se dvě základní formy obnovy - obnova přirozená a obnova umělá. Při přirozené obnově se pro vznik nové generace lesa cílevědomě využívá reprodukční schopnosti mateřského porostu opadem semen, popř. výmladností. Obnova umělá je naopak charakterizována založením nového porostu sadbou, příp. síjí. Souběžná přirozená a umělá obnova na téže obnovované ploše se označuje jako obnova kombinovaná. 

Podle prostorového uspořádání obnovy se vylišují tři základní techniky obnovních postupů: 

• obnova clonná 
• obnova holosečná 
• obnova okrajová 

Pro dosažení obnovních cílů je často nezbytné v jednom porostu použít dvou, příp. všech tří základních obnovních postupů v účelné prostorové a časové kombinaci. 

Podle délky obnovní doby se rozeznává obnova: 

• krátkodobá (obnovní doba kratší než 20 až 30 let) 
• obnova dlouhodobá (obnovní doba nejméně 30 let).