je způsob vytváření nové generace lesa autoreprodukcí mateřského porostu. V přirozeném lese probíhá samovolně, v lese hospodářském je spojena s cílevědomou činností lesního hospodáře. Rozhodující význam má přirozená obnova generativní (semenná). Její úspěšnost je podmíněna výskytem semenné úrody, vhodným stavem půdního povrchu s často nezbytnou přípravou půdy a příznivým porostním klimatem od opadu semen, ujmutí se náletu až do stádia nárostu. Na generativní přirozenou obnovu je v podstatné míře vázán podrostní způsob hospodaření (přirozená obnova pod mateřským porostem s horním cloněním). Může být ale vědomě využívána i při obnově porostů holými sečemi, a to buď ponecháním výstavků na pasekách (viz výstavkové hospodářství) nebo očekávaným bočním náletem semen z okolních porostů (přirozená obnova vedle mateřského porostu se cloněním bočním). Přirozenou obnovou je i obnova vegetativní, pařezovou a kořenovou výmladností.

Mateřský porost - dospělý, přirozeně obnovovaný lesní porost. Cílevědomé snižování jeho zápoje je podstatou obnovy clonné, kdy nová generace lesa vzniká na místě původního porostu (přirozená obnova pod mateřským porostem). Úspěšné nasemenění a ujmutí se náletu na násečných a holosečných obnovních prvcích je charakteristické pro přirozenou obnovu vedle mateřského porostu. 

Zmlazování přirozené - proces nahrazování obnovovaného porostu novým pokolením lesa přirozenou cestou. Může být generativní - z nalétnutých a napadaných semen a plodů nebo vegetativní - z výmladků. 

Zmlazení přirozené - nejmladší vývojová fáze přirozeně obnovovaného porostu - nálet, popř. i nárost.  Přirozeným zmlazením je i vegetativní obnova pařezovými nebo kořenovými výmladky ve výmladkovém lese. 

Zraňování půdy - jedna z forem mechanické přípravy půdy, jejíž podstatou je narušení drnu nebo povrchové vrstvy nadložního (surového) humusu se současným promísením s minerální zeminou. Tím jsou vytvořeny příznivější podmínky pro vyklíčení semen a ujmutí se náletu. Zraňování půdy se používá nejčastěji pro zajištění přirozené obnovy, je nejúčinnější při semenných fázích clonných sečí a podle potřeby se provede buď pomístně (plošky, pruhy, pásy) nebo celoplošně. 

Obnova lesa semenná (generativní) je základní formou přirozené obnovy lesa, kdy nový porost vzniká z náletu a opadu semen (plodů) vlastního mateřského porostu, příp. z okolních porostů. 

Obnova lesa vegetativní charakterizuje vznik nového porostu nesemennou, vegetativní cestou. Může být přirozená i umělá. Ve výmladkovém a sdruženém lese se uplatňuje přirozená vegetativní obnova listnatých dřevin pařezovými, popř. kořenovými výmladky (viz obnova lesa výmladností). Specifickou formou přirozené vegetativní obnovy je hřížení, kdy se využívá schopnosti některých dřevin zakořenit větve při styku s půdou. Umělá vegetativní obnova, původně vázaná převážně na výsadbu řízků v topolovém (vrbovém) hospodářství, nachází stále širší uplatnění při výsadbě řízkovanců téměř všech hlavních jehličnatých i listnatých dřevin. 

Obnova lesa výmladností využívá schopnosti některých, zejména listnatých dřevin vytvářet ze spících (proventivních) i adventivních pupenů výhony - pařezové, popř. kořenové výmladky. Praktický význam má pařezová výmladnost zejména u dubu, lípy a habru. Obnova kořenovými výmladky je v našich lesích spíše výjimečná (osika, akát, topol bílý), a proto není cílevědomě využívána.