Tvar stromu - celkový vzhled stromu (habitus), který závisí na tvaru kmene a uspořádání koruny. Tvar stromu je obecně určován parametry stromu, a dalšími znaky, jako např. úhel větvení, deformace koruny apod. Závisí na přirozených vlastnostech dřeviny a je ovlivněn prostředím, strukturou porostu, stanovištními podmínkami, biotickými a abiotickými činiteli. Hospodářsky nevhodný tvar stromu mají v mladých porostech předrost, předrostlík a obrostlík,.

Základní parametry pro stanovení některých charakteristických vlastností stromů: h - výška stromu, hb-výška nejširší části koruny, hz-výška nasazení živé části koruny, b - šířka koruny, b2 - šířka koruny v místě nasazení, d - výčetní tloušťka, l - délka koruny, lo délka slunné části koruny, ls- délka stinné části koruny

Netvárnost kmene je tvarová vada kmenů (stromů), která se projevuje odchylkou kmene od průběžné osy v jedné nebo více rovinách. Podle toho rozeznáváme kmeny ohnuté, křivé, šroubovité a pod. Netvárnost kmene je zpravidla důsledkem 1) podmínek stanoviště (prudký svah), 2) nevhodně prováděných pěstebních zásahů (nepravidelný zápoj). Netvárnost kmene se projevuje na průřezu kmene (svalovitost, nápončivost, excentrický růst a pod.), pro některé dřeviny je charakteristickou vlastností.
Předrost - nadúrovňový, tvarově nevhodný strom, zpravidla věkově starší než ostatní stromy. Jeho rozložitá koruna je celá nad porostní úrovní. Předrost zastiňuje a utlačuje okolní stromy shora, a proto se z porostu odstraňuje. 
Předrostlík - nadúrovňový, tvarově nevhodný strom, který má korunu v porostní úrovni i v nadúrovni. Předrostlík zastiňuje a utlačuje sousední stromy shora i zboku, a proto se z porostu zpravidla včas odstraňuje, popř. se tlumí jeho růst.
Obrostlík (obrostek) je tvarově nevhodný úrovňový strom s rozložitou korunou a silnými bočními větvemi v zapojeném, zpravidla mladém porostu (nejčastěji u borovice a u listnatých dřevin). Zastiňuje a utlačuje okolní stromky z boku, a proto se odstraňuje, příp. se upravuje jeho tvar ořezem.
Kmen stromu při hospodářském posuzování může mít různé vady, ke kterým se přihlíží v pěstebním výběru.
Kmen dvoják (vidlák) je strom rozdvojený, a to v různé výšce nad zemí. Tato tvarová vada vzniká u jehličnatých dřevin poškozením vrcholu, jenž je nahrazen dvěma bočními prýty. Ty se vyvinou ve dva samostatné vrcholy. Dvoják se také může vytvořit srůstem dvou jedinců. U listnatých dřevin, často u buku a jasanu je rozdvojení kmene (i vícenásobné) projevem dědičnosti; v některých populacích je zvlášť zřetelné.
Kmen rozsochatý je kmen dělící se do většího počtu ramen. Vytváří se spíše u listnatých dřevin, ale i u borovice. Rozsochatý růst snižuje výtěžnost užitkového dříví.
Kmen bajonetový je výsledkem reakce na zlomení vrcholu stromu. Neprůběžná osa, připomínající tvar bajonetu, vzniká tím, že zničený vrchol je nahrazen jedním z bočních prýtů, který získá apikální dominanci. Bajonetový kmen se vytváří u jehličnanů.
Kmen svícnový má strom s korunou rozvětvenou do více silných ramen ve tvaru svícnu. Tato netvárnost bývá způsobena ztrátou (poškozením) terminálního vrcholu.
Kmen šavlovitý se vyznačuje prohnutím kmene víceméně v jedné (vertikální) rovině v dolní části kmene. Nejčastěji se vyskytuje v horách na prudkých svazích. Příčinou je ohýbání mladšího stromku tlakem "tekoucího" sněhu a jeho opětovným napřimováním (vlivem negativního geotropismu). Šavlovitost se projevuje také mimo horské polohy jako průvodní znak ekotypu (např. u modřínu alpského původu).
Kmen spádný je silně sbíhavý, s nízkým štíhlostním kvocientem. Vytváří se delším pěstováním stromu ve volném zápoji, kdy se tloušťkový přírůst ukládá relativně více ve spodní části kmene.
Kvocient štíhlostní je odvozen z poměru h:d1.3 (výška stromu:výčetní tloušťka) a vyjadřuje štíhlost, popř. spádnost kmene. Je to stěžejní parametr při posuzování odolnosti stromu nebo porostu proti sněhovému závěsu. Hodnota štíhlostního kvocientu se může záměrně ovlivňovat metodami výchovy regulací tloušťkového přírůstu (úpravou porostní struktury - sílou zásahu). V ohrožených smrkových tyčkovinách a tyčovinách by mělo být dosaženo cílové hodnoty aspoň 90 až 80, lépe však ještě menší. Nižší štíhlostní kvocient přispívá i k odolnosti proti zlomu větrem. Kritérium odolnosti podle štíhlostního kvocientu se využívá např. v modelech výchovy.

Tvarové parametry stromu - ukazatele tvaru stromu, odvozené ze základních dendrometrických veličin. Slouží pro posouzení současných a stanovení cílových vlastností stromu. Tvar stromu a tvarem jednotlivých stromů podmíněné vlastnosti porostů mají velký význam z hlediska kvantitativní a kvalitativní produkce dřeva, odolnosti (stability) stromu a porostu a plnění dalších ekologických a environmentálních funkcí.
Košatost koruny je jedním z ukazatelů vlastností korun stromů. Odvozuje se z poměru b:l (šířka koruny:délka koruny).
Osluněnost koruny je jeden z ukazatelů vlastností korun stromů odvozený z parametrů stromu. Stanoví se z poměru l0:l (délka slunné části koruny:délka koruny).
Ovětvení stromu je jedním z ukazatelů vlastností stromu odvozený z parametrů stromu. Odvozuje se poměrem l:h (délka koruny:výška stromu).
Tvárnost koruny - jeden z ukazatelů vlastností korun stromů, odvozený z parametrů stromu. Stanoví se z poměru l : b (délka koruny : šířka koruny).
Větevnatost stromu - viz. ovětvení stromu
Zastíněnost koruny - jeden z ukazatelů vlastností korun stromů, odvozený z parametrů stromu. Stanoví se z poměru ls : l (délka zastíněné části koruny:celková délka koruny).

Formy stromů jsou typy stromů téže dřeviny lišící se určitými znaky od základního typu. Vyskytují li se formy stromů s nápadnými odchylnými znaky na určitém území, jde o zeměpisné rasy (provenience), v určitých přírodních podmínkách to jsou odrůdy (variety, ekotypy). Formy stromů také závisí na způsobu pěstování. Stromy, které rostly v porostu se zpravidla výrazně liší od stromů na volnosti (solitéry). Změny na vzhledu mohou být za určitých podmínek víceméně stálé a dědičné nebo naopak náhodné a na potomstvo nepřenosné. Formy stromů mohou být i taxonomickými jednotkami (nižší než poddruh). Pe
Čištění kmenů je vytváření hladkého kmene bez větví a suků. Je důsledkem fyziologických procesů uvnitř stromu, při nichž dochází v zapojených porostech vlivem nedostatku světla, popř. vody a živin, k odumírání spodních větví a k jejich pozdějšímu opadávání. Spodní větve odumírají rychleji u dřevin náročnějších na světlo, pomaleji u dřevin snášejících stín. Čištění kmenů lze podle hospodářských záměrů buď podporovat s cílem získat vyšší kvalitu kmene nebo naopak omezovat s cílem dosáhnout větší vitality a odolnosti stromů, a to sílou výchovných zásahů. Pe
Ošlehávání stromů je negativním projevem konkurenčních vztahů dvou sousedních stromů různého druhu. Ošlehávání je vysvětlováno vlivem mechanického poškozovaní bočních prýtů pohybem korun za větru (např. poškozování smrku břízou). Toto poškozování se také připisuje alelopatickým vztahům mezi jednotlivými druhy. Pe