Rozměry:

Strom dosahující středních rozměrů, výšky 40 m, tloušťky kmene kolem 1 m. Dožívá se 300-350 let, vyjímečně i 500 let.

Koruna:

Koruna v mládí kuželovitá s pravidelnými přesleny, později různého tvaru, vejčitě kuželovitá, polokulovitá až deštníkovitá, pravidelná i nepravidelná, ve stáří někdy i laločnatá s plochým vrcholem a vysoko nasazená.

Kmen:

většinou přímý,  průběžný, někdy křivolaký, ve stáří i neprůběžný. Kůra v mládí  hladká, hnědavá, později se v dolní části kmene mění na podélně rozpukanou, silnou šedohnědou borku, na řezu či lomu červenavě rezavou. V horní části a na bázi silnějších větví zůstává borka tenká, hnědooranžová, v tenkých šupinách se odlupující  a pod nimi nazelenalá.

Dřevo:

barevně rozlišeno na jádro a běl. Jádro je na čerstvém řezu světle červenohnědé, na vzduchu tmavne. Běl je široká, žlutobílá nebo narůžovělá, často zamodralá. Letokruhy zřetelné, jarní  dřevo od letního je uvnitř letokruhu ohraničené. Četné pryskyřičné kanálky tvoří na příčném řezu skvrny, na podélném tmavší pruhy.

kořenový systém:

je mohutný,  má zachovaný hluboko sahající kůlový kořen. Též boční kořeny sahají daleko do stran. Je tedy borovice v půdě dobře zakotvena a netrpí vývraty. Systém se podle stanoviště modifikuje. Na bažinatých místech se kůlový kořen nevyvine, na skalnatém podkladu obepínají kořeny povrch balvanů a zarůstají do štěrbin, na pohyblivých píscích se někdy horní část kořenového systému obnaží a vyvinou se kořeny chůdovité.

Větve:

Nejmladší větévky jsou zelené, lesklé a lysé, později šedohnědé.

Pupeny:

6-12 mm dlouhé, 3-4 mm široké, protáhle vejčité, špičaté, červenohnědé. Šupiny blanité, někdy slabě pryskyřičnaté.

Jehlice:

od větviček odstávají, jsou ve svazečcích po dvou na brachyblastech, na bázi s asi 8 mm dlouhou bělavou pochvou, která je později kratší a šedá. Jsou 4-7 cm dlouhé, 1,5 - 2 mm široké, tuhé, špičaté, na hranách drsné, mírně podélně zkroucené, s vnitřní stranou plochou a vnější vypuklou, šedozelené. Vytrvávají většinou 3 roky, na suchých stanovištích 2 roky, v horách a na severu areálu 4 roky.

Samčí šištice:

u  báze výhonů, 4-8 mm dlouhé, vejčité, světle žluté, vzácně červené, samičí na konci výhonů, 5-6 mm dlouhé, kulovité nebo mírně protáhlé, červenorůžové, vzácně zelené. Samčí a samičí šištice nebývají na stromě rovnoměrně rozloženy a u některých jedinců převládá jedno pohlaví, takže stromy s převahou samčího plodí méně

Variabilita:

byla silně ovlivněna dovozem osiva z různých zemí. Dováželo se z východu (Bělorusko, Estonsko), ze západu (Belgie, Francie, Německo) i z jihu (Itálie, Maďarsko, Rakousko). Projevuje se barvou šištic, velikostí šišek, tvarem štítků semenných šupin, barvou semen. Též celkovým habitem stromů, růstem, borkou, dřevem, ale i nároky na stanoviště (roste od skal až po rašeliniště. Náš původní typ je charakteristický i ve stáří kuželovitou korunou, podobnou smrku.

Ekologické vlastností:

vyhraněna je její světlomilnost, proto není schopna růst v zapojených porostech se stinnými dřevinami a v zástinu se zmlazovat. Je vhodná k výsadbě na holiny. Ve vztahu k vodě je velmi plastická, dovede růst v oblastech s nízkými srážkami kolem 400 mm i v polohách, kde naprší okolo 1 000 mm za rok. Díky kůlovému kořenu dokáže získat vodu z větších hloubek než ostatní dřeviny. K půdním vlastnostem je nenáročná, je přizpůsobivá na půdy s jakýmkoliv podložím. Dovede růst jak na suchých píscích a kamenitých půdách, tak na hlubokých živných půdách, kde dává dobré výnosy. Z živných půd na extrémní stanoviště je vytlačována stín snášejícími dřevinami. Těmito dřevinami byla vytlačována už v postglaciálu a tím se její původní maximální zastoupení zmenšovalo.

Rozšíření:

Je rozšířená téměř v celém mírném pásmu Eurasie, z Pyrenejského poloostrova až k Ochotskému moři. Z jihu asi od 45 stupně s.š., na sever až za polární kruh. U nás roste téměř na celém území, mimo vyšších horských poloh.

Plodnost:

V porostech začíná plodit ve 30-40 letech, jako solitéra v 10-15 letech, semenné roky se opakují každým druhým až třetím rokem. Kvete v květnu až červnu.

Šišky:

Šišky v roce opylení  (do konce vegetačního období) se zvětší ve srovnání se samičí šišticí jen málo, dorostou do velikosti hrachu či lískového oříšku. V růstu pokračují až příštím jarem a konečné velikosti dosáhnou v červenci. Na konci loňských větviček jsou jednotlivě nebo po 2-3. Jsou 3-6 cm dlouhé, 2-3,5 cm široké, krátce stopkaté, kuželovité, na bázi zaoblené, symetrické nebo asymetrické, zpočátku zelené později šedohnědé a matné. Štítky semenných šupin asi 8 mm široké, přibližně kosočtverečné, mírně nebo až jehlancovitě či vzácně až zobanitě vyklenuté a to více na osluněné straně, než na straně přivrácené k větvi. Pupek malý, plochý nebo s krátkým výčnělkem, béžový a lesklý, bez černého olemování. Příčný kýl málo vystouplý.

Semena:

dozrávají v šiškách v říjnu a listopadu v druhém roce po opylení, sběr šišek začíná v polovině listopadu. Samovolně vypadávají semena po otevření šišek na stromě v březnu či dubnu třetího roku po opylení. Prázdné šišky ještě určitou dobu neopadávají, takže na jaře mohou být na tomtéž stromě kvetoucí šištice i šišky v různém stupni vývoje. Semena jsou 3-5 mm dlouhá, asi 2 mm široká, na obvodu asymetricky vejčitá, mírně zploštělá s naznačenými hranami, různě u jednotlivých stromů zbarvená, od skoro bílé přes šedou, hnědou až černou barvu, takže vzorek osiva mívá mramorované vzezření. Křídlo je 10-15 mm dlouhé, tupě špičaté, blanité, nahnědlé nebo červenavě hnědé, lesklé, klíšťkovitě objímá semeno, které se z něj snadno uvolňuje. Hmotnost 1 000 semen je asi 6,3 g, v 1 kg jich je asi 159 000. Průměrná klíčivost je 85%, kterou si podrží 3 i více let, průměrná čistota je 95%, průměrná sypavost šišek je 1,5%, podíl plných semen je 95%. Uskladnění semen je stejné jako u smrku. 

Výsev semen:

ve školkách se uskutečňuje většinou na jaře, do již vyhřáté půdy, protože ve studené zahnívají. Na to je třeba dbát zejména ve vyšších polohách a vysévat až v pozdním jaru, když pomine nebezpečí mrazů. Je však nutná častější závlaha a je větší nebezpečí úpalu.   Semena jsou nepřeléhavá (bez klíčního klidu), je vhodné je vysévat předklíčená a máčená. Hustota výsevu se volí podle toho, k jakému účelu a jak silné sazenice se budou pěstovat. Semena borovice lesní vzcházejí asi o 5 dní dříve, než semena smrku.

Semenáčky:

mají zpravidla 6 (4-8) vzhůru ohnutých, sytě zelených děložních lístků a hypokotyl červenofialového zbarvení. Jednoletý semenáček má stonek nad děložním nodem porostlý jehlicemi a zakončený terminálním pupenem. V dobrých půdních podmínkách vytvoří již prvním rokem 1-2 boční větvičky. Zřetelnější přeslen větviček se vytvoří až druhým rokem.

Sazenice:

Sadební materiál borovice se často pěstuje bez školkování (přesazování) a bývá 1-2 letý (1/0, 2/0) nebo se školkují nejčastěji jednoleté semenáčky a dopěstovávají se na 2-3 leté sazenice (1/1,  1/2). Pro výsadbu na extrémní stanoviště je však i u této dřeviny vhodné pěstovat krytokořenné sazenice. Někdy se též sazenice získávají podřezáváním semenáčků ve druhém roce, těsně před ukončením růstu výhonu.

Výsadba:

Při výsadbě je možno použít sadbu štěrbinovou, protože borovice má hlavní (kůlový) kořen, minimální počet je 8-9 tisíc sazenic na 1 hektar.

Růst:

Růst je v mládí rychlý, vyvrcholení výškového přírůstu je kolem 20 let, potom se zpomaluje a končí asi ve 100 letech.

Poškození:

Kulturou smrku byla sosna vytlačena často jen na suché nebo mokré písčiny a skalnatá místa. Dobře prospívá v kmenovinách se spodní etáží dřevin krycích a výchovných. Velmi dobře se osvědčuje i jako výstavky.

Protože je pevně ukotvena v zemi, netrpí vývraty, má ale křehké dřevo a tak pod tíhou sněhu nebo jinovatky dochází ke korunovým zlomům. Nedojde však už k nahrazení vrcholu napřímením větví. Větve pak rychleji tloustnou a tím se znehodnocuje kvalita kmene. Zvěří je poškozována jen v mládí, kdy má hladkou kůru. Při poranění silně roní pryskyřici. Na nově vysazených sazenicích škodí brouk klikoroh borový ožíráním kůry. Z hub je závažná na mladých borovicích  sypavka, škodí i václavka.

Význam:

Použití dřeva je podobné jako u smrku, borovicové je však kvalitativně variabilnější. Pro svou trvanlivost se používá i ve vodním stavitelství, je též zdrojem pryskyřice. Pěstuje se i pro vánoční stromky. Sadovnické využití je malé.