Rozměry:

Strom, výška až 50 m, tloušťka až 1,5 m, věk až 500 let.

Koruna:

Koruna v mládí úzce kuželovitá, ve stáří široce kuželovitá nebo nepravidelně vejčitá, řídká,  vysoko nasazená, větve nepravidelně přeslenité, vodorovně odstálé, spodní skloněné s konci ohnutými vzhůru, větvení dalších řádů je splývavé.

Kmen:

Kmen přímý, průběžný, někdy prohnutý. Borka v mládí šedá, později šedohnědá, na řezu hnědofialová.

Dřevo:

Dřevo s úzkou nažloutlou bělí a červenohnědým jádrem, zřetelnými letokruhy a ostrým přechodem mezi jarním a letním dřevem, s malým množstvím slabě zřetelných pryskyřičných kanálků

Kořenový systém:

Kořenový systém je zpočátku s hlavním kořenem, který se později větví a zakrňuje, čímž vzniká  srdčitý systém, kterým je strom dobře ukotven v půdě

Větve:

Mladé větévky hnědožluté, lysé, brachyblasty tmavohnědé až černé.

Pupeny:

Pupeny malé, vejčitě kulovité, koncové slabě pryskyřičnaté.

Jehlice:

Jehlice na brachyblastech ve svazečcích po 30-50 kusech, 10-30 mm dlouhé, 1 mm široké, měkké, tupé nebo krátce špičaté, na vrchní straně ploché nebo mírně zaoblené, na spodní kýlnaté, světle zelené. Na dlouhých větévkách jednotlivé, uspořádané ve šroubovici, poněkud širší a špičatější než na brachyblastech.

Samčí šištice:

Samčí šištice převislé, 5-10 mm dlouhé, kulovitě vejčité, žlutavé, s šupinami na bázi. Samičí 10-15 mm dlouhé, podlouhle vejčité, většinou karmínově červené, někdy i růžové, zelené nebo žluté, na bázi se šupinami a svazečkem jehlic.

Šišky:

Šišky 20-40 mm dlouhé, 15-20 mm široké, vejčité, světle hnědé. Semenné šupiny kožovité s nepravidelně vlnitým okrajem, alespoň ve spodní polovině šišek mezi nimi vyčnívají konce podpůrných šupin.

Variabilita:

Variabilita se projevuje ve velikosti šišek a semen, v barvě samičích šištic a dřeva, ve výškovém růstu i ekologických požadavcích.

Rozšíření:

Rozšířen je v Alpách, Karpatech, méně v Nízkém Jeseníku a v jižním Polsku. Po celém našem území byl uměle rozšířen a pěstují se produkční vyšlechtěné modříny různé provenience. 

Ekologické nároky:

Světlomilný, snáší velké teplotní výkyvy, vyžaduje pohyb vzduchu. Má střední nároky na vláhu jak v půdě, tak v ovzduší. Dává přednost hlubokým živnějším půdám, ale roste i na mělčích půdách suťových svahů s dostatkem vláhy. Vyskytuje se na různých horninách.

Plodnost:

Začátek plodnosti je v zápoji ve věku 20-50 let, u solitér v 15-20 letech. Semenné roky se opakují zpravidla po dvou až třech letech. Kvete v dubnu až květnu, semena dozrávají v říjnu, sběr šišek začíná v prosinci. Ze šišek na stromě se semena začínají uvolňovat v předjaří druhého roku po opylení.

Semena:

Semena 3-5 mm dlouhá, 2 mm široká, vejčitě trojhranná, z jedné strany plochá, z druhé vypouklá, bělavá s hnědým žíháním, nelesklá. Křídlo 6-8 mm dlouhé, nejširší při semeni, k semeni přirostlé, hnědé. Hmotnost 1 000 semen je asi 4,5 g, v 1 kg jich je 222 000. Průměrná k líčivost je 33%, která vydrží 3 i více let, průměrná čistota 60%, sypavost šišek 5%, podíl plných semen 40%. Uskladňuje se stejně jako smrkové, avšak pro dlouhodobé uskladnění se vlhkost upravuje na 7-10%.

Síje:

Vysévá se na jaře do prohřáté a vlhké půdy, doporučuje se semena před výsevem máčet několik hodin ve vodě, jsou nepřeléhavá, vzcházejí za 4-5 týdnů.

Semenáček:

Semenáček má zpravidla 6 modrozelených děložních jehliček. V prvním roce ještě vyroste prýt se šroubovitě uspořádanými jehlicemi a v paždí některých z nich se založí pupeny, ze kterých druhým rokem vyrostou postranní větévky.

Sazenice:

Nejčastěji se pěstuje 1-2 letý sadební materiál neškolkovaný nebo 2-3 leté sazenice školkované.

Výsadba:

Sadbou štěrbinovou je možno vysazovat jednoleté a dvouleté neškolkované sazenice, starší materiál sadbou jamkovou. Protože na jaře brzy raší, je nutno jej vysazovat mezi prvními dřevinami, nebo i na podzim. vysazuje se většinou jednotlivě nebo ve skupinách mezi ostatní dřeviny. Má-li být hlavní dřevinou, je ho zapotřebí minimálně 3 000 ks na ha.

Růst:

V mládí roste velmi rychle, ale po 20 letech růst zpomaluje, v 60 letech ve výškovém růstu značně ochabuje, asi ve 100 končí. Tloušťkový růst však pokračuje neomezeně dál.

Výborně se mu daří ve směsi s dřevinami stinnými, zvláště s bukem, který modřínu vytváří krycí etáž. Musí být pěstován tak, aby měl výškový náskok, nesnáší ani boční stínění. V horských oblastech se uplatňuje v modřínových smrčinách. Někdy se vyskytuje i v reliktních borech. Hodí se i jako výstavek, musí být však připravován postupným uvolňováním, jinak vytváří kmenové výmladky.

Škodliví činitelé:

Z našich hlavních jehličnatých dřevin je houbovými parazity napadán nejméně. Ke škodlivým  patří hnědák Schweinitzův, způsobující rozklad dřeva kořenů a spodních částí kmenů a ohňovec borový, rozkládající jádrové dřevo. Na oslabených stromech přechází v parazitizmus saprofyt brvenka modřínová, původce rakoviny modřínu.

Význam:

Význam modřínu spočívá hlavně v jeho cenném a žádaném dřevě, jehož se používá ve stavebnictví, nábytkářství a protože má velkou trvanlivost pod vodou i na vodní stavby a stavby lodí. V sadovnictví se uplatňuje málo.