Potenciál lesa funkční - schopnost lesa plnit určité funkce dané jeho vlastnostmi přírodními (ekosystémy na lesních pozemcích) i uměle vytvářenými (hospodářskými procesy a objekty). Funkčním potenciálem lesa se vyjadřuje možnost plnit potřebné funkce, a tedy také význam, který les a lesní hospodářství má v daných přírodních a hospodářských poměrech s ohledem jak na potřebu konkrétních funkcí v produkci materiálních statků pro trh (potenciál lesa produkční), tak v poskytování mimoprodukčních funkcí lesů s efekty charakteru veřejných statků (potenciál mimoprodukční). ). Funkční potenciál lesa je konkretizován funkčním typem lesa.
Typ lesa funkční - charakteristika lesního porostu udávající druh funkcí a stupeň jejich relativní významnosti. Funkční typ lesa vystihuje funkce lesů na dané lokalitě v jejich utřídění podle důležitosti, hospodářské potřeby a veřejných zájmů, konkretizuje funkční potenciál lesa, je základem integrace potřebných funkcí. Stanovení funkčního typu lesa je proto předpokladem pro návrh systému víceúčelového využívání lesů v dílech hospodářské úpravy, pokud mají postihnout hlediska jak produkce, tak produkované lesnické infrastruktury.
Hospodářství lesní funkčně integrované - lesní hospodářství, v jehož ekonomickém systému jsou rovnocennými složkami lesní výroba (produkce materiálních hodnot pro trh, např. dřeva) a lesnické služby (zabezpečování řízených mimoprodukčních funkcí lesů) jako součásti hospodářských cílů lesnických ekonomických subjektů. Na rozdíl od jednoúčelově strukturovaného dřevoprodukčního odvětví se lesní hospodářství funkčně integrované zabývá nejen produkčním využíváním lesů, ale také plánovitým využíváním lesů veřejného zájmu, např. pro rekreaci, ochranu vodních zdrojů, ochranu krajiny a přírody. Tomu odpovídá i hospodářská úprava se systémy víceúčelového hospodaření v lesích s důležitými mimoprodukčními funkcemi. Funkční integrace je procesem včleňování (internalizace) lesnických služeb do ekonomického systému lesního hospodářství. Lesnická politika, spočívající na liberálních principech, pokládá funkční integraci za obligatorní pro lesy veřejné (lesy státní, komunální a lesy organizací, řídících se právem veřejným). U soukromých vlastníků lesů je funkční integrace stimulována systémem ekonomických nástrojů státní lesnické politiky (subvence, dotace, daně) tak, aby funkční integraci nevnímal vlastník jako omezování jeho lesopodnikatelských záměrů, jako zátěž veřejnými zájmy, nýbrž jako další možnost podnikání a zhodnocení jeho lesního majetku. Funkční integrace odpovídá strategii trvale udržitelného rozvoje v lesním hospodářství a plní jeden ze základních obecných požadavků této ideje: změnu ekonomického chování.
Hospodářství lesní víceúčelové - systém obhospodařování lesů ve funkčně integrovaném lesním hospodářství, který respektuje zásadu souběhu funkce produkční s řízenými funkcemi mimoprodukčními, popř. řízených funkcí mimoprodukčních mezi sebou tam, kde je to účelné (v lesích s důležitými mimoprodukčními funkcemi). Nejčastěji připadá v úvahu souběh funkce produkční s některou z hlavních řízených mimoprodukčních funkcí lesů (u nás zejména s funkcí vodohospodářskou, rekreační, ochrany přírody). Víceúčelové hospodaření vychází z víceúčelově pojaté hospodářské úpravy lesů, která ve svých dílech navrhuje opatření optimalizující plnění potřebných funkcí lesů v souladu s jejich relativní závažností (funkce podmíněné, druhořadé, rovnocenné, prvořadé). V případě funkce výlučné není třeba víceúčelových postupů v obhospodařování daného lesa. Hospodaření s cílem jen produkce dřeva má sice sdružené funkční efekty v podobě sdružených mimoprodukčních funkcí, není však hospodařením víceúčelovým.
Intenzifikace funkcí lesů - obvykle v oboru mimoprodukčních funkcí lesů cílená péče o posilování a úpravy přirozených, lesům vlastních (imanentních) funkčních efektů podle konkrétní potřeby funkčního zaměření lesa a utváření funkčních efektů nových, jakož i jejich reprodukce na požadované úrovni současně s útlumem nebo potlačováním efektů nežádoucích (dysfunkčních). Intenzifikace tedy spočívá v úpravách techniky a technologií lesní výroby, druhové, věkové skladby a struktury i rozmístění lesních porostů na zájmovém území, v úpravách objektů (např. lesních cest) i v pořizování specifického vybavení lesů (např. pro rekreaci). Tam, kde je možný a účelný souběh funkcí lesů (např. funkce produkční s některou z funkcí mimoprodukčních), se úpravy lesní výroby i specifická, jen mimoprodukčními hledisky motivovaná opatření podřizují systémům víceúčelového obhospodařování lesů. Předpokladem intenzifikace funkcí mimoprodukčních je funkční integrace lesního hospodářství.
Intenzifikace funkce produkční (např. zlepšením růstových podmínek lesního porostu) může znamenat též posílení funkčních efektů sdružených mimoprodukčních funkcí; může však být z tohoto hlediska také funkčně neutrální, popř. i dysfunkční. Faktory produkční funkčnosti nejsou totožné ani paralelně působící s faktory funkčnosti mimoprodukční u mnohých funkcí lesů.
Funkce lesů sdružené - mimoprodukční funkce lesů samovolně vznikající jako lesům vlastní (imanentní) funkční efekty v důsledku jejich prosté existence v krajině a procesů i objektů jejich hospodářského využívání k produkci dřeva v lesích kultivovaných. Jde tedy o sdružené funkční efekty s lesní výrobou v těchto lesích, s nahodilými parametry efektů vzhledem ke konkrétní veřejné potřebě. Mohou proto uspokojovat veřejný zájem jen do určité míry, dnes na méně než polovině ploch lesů v České republice. Jsou to mimoekonomické funkce lesního hospodářství, které přímo nevstupují do procesů a děl hospodářské úpravy lesů. Náklady na ně jsou neoddělitelné od nákladů na produkci (latentní ekologické náklady).
Funkce lesů řízená - mimoprodukční funkce lesů cíleně utvářená činností lesnických služeb, které posilují nebo i nově vytvářejí potřebné funkční efekty a reprodukují je na potřebné úrovni při tlumení či eliminaci efektů nežádoucích. Funkce řízené v různé míře ovlivňují hospodaření v lesích a jsou plánovitě upravovány hospodářskou úpravou lesů. Jsou ekonomickými funkcemi lesního hospodářství, patří k produkované lesnické infrastruktuře. Náklady na ně jsou vyčíslitelné (zjevné ekologické náklady), jsou národohospodářsky součástí společenského režijního kapitálu. Se svými vlastnostmi (obvykle nedělitelnost, nízká míra zisku, pomalý obrat) patří do sféry iniciace a ekonomické stimulace nástroji státní lesnické politiky.