Fáze lesa růstové představují rozdílné dlouhotrvající úseky života uměle založeného porostu, které jsou charakteristické podobnými hlavními znaky vnějšího vzhledu (zejména růstovým stupněm) a vnitřními biologickými vlastnostmi vývojového charakteru, rámcově i pěstebním programem. Jde o užité vyjádření věku porostu pro potřeby pěstebních, hospodářsko - úpravnických aj. opatření prostřednictvím růstových, popř. vývojových znaků a vlastností (střední porostní výšky, výčetní tloušťky, původu porostu, biologického zabezpečení, fyziologické zralosti ap.). V porostech vzniklých z přirozené, umělé nebo kombinované obnovy se tak vylišuje sedm základních růstových fází: 1.nálet a kultura založená, 2. nárost a kultura odrostlá, 3. mlazina, 4. tyčkovina, 5. tyčovina, 6. kmenovina nastávající a 7. kmenovina vyspělá. Jsou vymezeny tak, aby určitý pěstební úkon v převládajícím rozsahu patřil jedné růstové fázi. Růstové fáze tvoří rámec pro plánování a realizaci pěstebních opatření vyúsťujících ve fázový pěstební výrobek.
Fáze lesa vývojové představují rozdílné dlouhotrvající úseky života přírodního lesa, v němž se jednotlivé složky podle vnitřních zákonitostí přizpůsobují prostředí, kvalitativně a kvantitativně se mění, vznikají, rostou vyvíjejí se a zanikají. Jde o integrovaný cyklický vývoj, v jehož rámci můžeme vylišit řadu vzájemně propojených cyklů (cyklus oběhu vody, výživy, zachování hmoty a energie atd.). Určitým nadstavbovým vývojovým cyklem je dynamický cyklický vývoj dřevinných složek přírodního lesa, v jehož rámci můžeme rozlišit tři typická základní vývojová stadia .
Ve stadiu dorůstání jedinci mladé generace intenzívně uplatňují své růstové schopnosti. Toto stadium se vyznačuje převládajícím zastoupením stromů ve výstavbě střední nebo spodní vrstvy, vysokým stupněm zápoje, vysokou vitalitou stromů, nepatrnou mortalitou stromů horní vrstvy a přibližně středním počtem živých stromů i objemu dřeva stromového patra. Menší mezery vzniklé v porostním zápoji po vypadnutí zbytku stromů z předcházejícího vývojového cyklu nebo náhodným předčasným odumřením jednotlivých silných stromů nového cyklu se rychle zapojují. Podstatně delší trvání životnosti než časový úsek výškového růstu u všech základních a většiny původních dřevin klimaxového lesa zapříčiňuje, že původně výškově silně rozrůzněný porost se i při značné různověkosti výškově vyrovná a přírodní les se dostává do stadia optima.
Ve druhém stadiu - stadiu optima - les dosahuje maximální zásoby hroubí, výškový růst v důsledku snížené vitality téměř ustává a běžný objemový přírůst se značně zmenšuje. Toto stadium se vyznačuje malým počtem stromů na plošné jednotce, ztrátou patrovitosti, citelně zvýšenou mortalitou nejsilnějších stromů, částečně rozvolněným zápojem a výrazným převládnutím stromů největších tloušťkových tříd. Výstavba porostu je výškově téměř stejnorodá a dostává vzhled podobný horizontálně zapojenému stejnověkému lesu hospodářskému. Na konci stadia optima začínají přestárlé nevitální stromy postupně hynout a porost se dostává do třetího stadia.
Ve stadiu rozpadu zásoba hroubí značně klesá, jelikož mortalita četných mohutných stromů nestačí být nahrazována zvyšujícím se běžným přírůstem na zbylých živých stromech a na jedincích nastupující nové generace. Prostorová struktura porostů je velmi nepravidelná, hloučky až skupinky stromů střídají mezery nebo světliny s nastupující obnovou. Sporadické jednotlivé až hloučkovité zmlazení z konce stadia optima se postupně dostává do kontinuální obnovy. V rámci jednotlivých vývojových stadií se dále rozlišují vývojové fáze jako užší časové úseky vývojového cyklu (např. fáze obnovy, stárnutí, dožívání).
Etapa mladosti je období ve vývoji, kdy lesní dřeviny rostou, vyvíjejí se, avšak ještě neplodí. Je pro ni charakteristická vysoká plasticita, určitá přizpůsobivost podmínkám prostředí, nestálost některých vlastností a jejich značná proměnlivost.
Etapa dospělosti je období ve vývoji, kdy lesní dřeviny plodí. Tato etapa začíná první plodností a končí, jakmile dřeviny přestávají dávat kvalitní plody nebo semena. Jedinci dřevin mají již relativně ustálené životní projevy, zejména pak sníženou plasticitu svých vlastností a proměnlivosti z hlediska přizpůsobování podmínkám prostředí.
Období vyspívání porostu je vázáno na čtyři nejstarší růstové fáze lesa - tyčkovinu, tyčovinu, nastávající kmenovinu a vyspělou kmenovinu. Je charakteristické opatřeními směřujícími ke zvyšování kvality jednotlivých stromů, odstraňování stromů nežádoucích vlastností, zlepšování stability porostu a plnění produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa. Péče o prvé tři růstové fáze lesa spočívá v probírkách, vyspělá kmenovina se připravuje pro obnovu nebo se obnovuje.
Období vytváření porostu je vázáno na tři nejmladší růstové fáze lesa: nálet a založenou kulturu, nárost a odrostlou kulturu, mlazinu. Je charakteristické opatřeními směřujícími k zabezpečení nejzákladnějších znaků a parametrů druhové prostorové i věkové skladby porostů. V prvních dvou růstových fázích se jedná o všestrannou péči o nálety, nárosty i kultury a v třetí růstové fázi o výchovu mlazin, pročistky.
Prořeďování porostů - přirozené nebo záměrné zmenšování hustoty porostu a korunového zápoje. Záměrně se porosty dočasně prořeďují při výchovných sečích, zejména při výchově ve volném zápoji, nebo v dospělých porostech při sečích obnovních. Ch
Prořeďování porostu přirozené - zákonitý jev příznačný pro lesní porosty. Dochází k němu v důsledku různé genetické dispozice vitality jednotlivých stromů. Následkem kompetice v korunovém a půdním prostoru méně vitální jedinci zaostávají v růstu, postupně odumírají a počet stromů na jednotce plochy se zmenšuje. Proces prořeďování porostu přirozeného začíná již ve stadiu nárostů a trvá až do mýtného věku, či fyziologického stáří stromů. Prořeďování porostu přirozené má rozdílný průběh podle druhu dřevin a stanovištních podmínek: čím větší je počáteční hustota a příznivější podmínky prostředí, tím je prořeďování rychlejší. Přirozeným vývojem porostu odumírá 80 - 99 % počátečního počtu stromů. Ch