Historie změn druhové skladby porostu

E.Klimo

Lesy bývalého velkostatku Rájec nad Svitavou prodělaly svůj staletý vývoj obdobný vývoji i v jiných lesích. I zde lesy sloužily původně výhradně těžbě a to nejen dřeva, podle nahodilé potřeby vybíraného sečí toulavou, ale i lesního steliva, lesní trávy, bukvic a žaludů k výkrmu dobytka; lesy skýtaly lesní pastvu a dodávaly potřebnou zvěř pro jejich majitele. Během 19. století byly však zdrojem pro výrobu dřevěného uhlí, jímž se do roku 1857 vytápěly hamry a vysoké pece v Blansku. S rostoucí potřebou dřevěného uhlí k tavení železné rudy, rostla přirozeně i potřeba dříví. Tato těžba hraničila velmi často s pustošením lesa. Následek spotřeby neúměrného množství nejdříve bukového dříví a poté i jedlového se tedy dostavil. Ráječtí lesníci již na počátku 19. století byly nuceni hledat náhradní, rychleji rostoucí dřeviny, než byly jedle, buk a dub. Buk pro potřebu vodních staveb měla nahradit borovice obecná a černá. Buk a jedli pak rychleji rostoucí smrk.

V rájeckých lesích způsobila obrovské škody velká vichřice z roku 1739. V dříve již zmíněné dominikánské fázi z roku 1750 je zaznamenáno, že tato vichřice ve většině lesů vyvrátila vysokokmenné dříví, takže ještě v roce 1750 těchto vývratů bylo velké množství. Mnohé z těchto vývratů byly již zcela shnilé, na mnohých místech nebylo možno projít, nemohl růst také žádný les.
Dřevo z těchto polomů měla zužitkovat v roce 1746 v Jedovnicích postavená tavící pec a hamr v Doubravici. V roce 1740 vznikl v rájeckých lesích velký požár trvající osm týdnů a v roce 1747 pak další požáry trvající šest týdnů. Rájecké lesy byly po těchto katastrofách značně zruinovány.

V revíru Obora (Rájec) bylo pět vyhořelých ploch, jejichž výměra byla 446 4/8 měřice (85,64 ha). V ostatní části tohoto revíru o výměře 1567 měřic (300,55 ha) byla zastoupena zejména jedle, pak buk a smrk.
Úplnější obraz o lesích rájeckého panství nám dává Josefský katastr, který byl pořízen v roce 1787.
Revír Obora byl v k. ú. Doubravice, Holešín, Kuničky, Němčice a Rájec.V k. ú. Němčice byl v Josefském katastru zaznamenán vrchnostenský les Obora a Přivýšiny, mající výměru 331 jiter 1534 čtverečních sáhů (191,04 ha). Polovina této plochy byla porostlá většinou bukem a habrem, méně dubem. Druhá polovina byla porostlá jedlí a málo smrkem. Tvrdé listnáče se nacházely na dobré i střední půdě. Jehličnany pak poměrně stejně na dobré, střední i špatné půdě.

Podle zachovalé mapy dřevinné skladby z roku 1830 na území výzkumné plochy v té době byl převážně mladý bukový porost (10 až 30 let). Rovněž podle mapy stavu dřevinné skladby z roku 1964 a roku 1884 se jedná o bukový les stáří 30 a 50-55 let.
Stav z roku 1933 však již ukazuje na podstatnou změnu v druhové skladbě porostů a to výrazně ve prospěch smrku, který je v tomto období ve stáří cca 30 let. To znamená, že porosty buku, které vznikly na devastovaných plochách po požárech a vichřicích v první polovině 18. století, byly vytěženy koncem 19. století a nynější monokultura smrku byla založena na přelomu století. Znamená to, že umělá monokultura smrku je v 1. generaci a má stáří cca 70 let.