Teplota

= jeden ze základních parametrů fyzikálního prostředí určující životní aktivitu a projevy organizmů
– je určována slunečním zářením, tj. radiačním režimem a dále tepelnými vlastnostmi prostředí (pohlcování, akumulace, vedení a vyzařování)
příklad 1 příklad 2

Teplotní režim

= sezónní a periodické změny teploty lokality.

Každá rostlina může růst a reprodukovat se jen v určitých mezích teploty (různé pro různé druhy). Pro asimilaci je u vyšších rostlin uvažováno jako tepelné minimum – hranice 1 až 5°C, optimum je zpravidla mezi 20 – 30°C a horní limit pak představují teploty mezi 30 – 50°C.
Významné i extrémy – např. výskyt pozdních a časných mrazů (různé dřeviny různě citlivé) a délka působení (nad optimem teploty se růst zpomaluje a po dosažení maximální teploty ustává).
Jako ekologicky významná je i délka vegetační doby, označující počet dnů, kdy je denní průměrná teplota alespoň 10°C. Pro existenci lesního ekosystému je nutná její délka alespoň 1 měsíc, listnatý opadavý les vyžaduje alespoň 4 měsíční trvání.

Teplotní sumy za vegetační období teplotní_sumy_za_vegetační_období jsou charakteristické pro výskyt zonálních společenstev. Izoterma izoterma s průměrnou teplotou 10°C určuje přibližně hranici stromového růstu.

Na teplotu se v lesním ekosystému váží nejdůležitější životní funkce rostlinstva – transpirace transpirace, asimilace asimilace a dýchání.

Zde odkaz na část B – měření v Rájci (popis, fotky, výsledky…)

Teplota půdy:

Také půda teplo pohlcuje, akumuluje, přenáší a vyzařuje. Rozlišujeme tepelný tepelný_režim_půdy a teplotní teplotní_režim_půdy režim půdy.

Zamrzání a prohřívání půdy – rozhodující vliv na růst a vývoj rostlin.

Organismy ve vztahu k teplotě

podle vztahu k teplotě (dříve):

– organismy homoiotermní (zachovávají si přibližně stálou tělesnou teplotu i při teplotních výkyvech prostředí)
– poikilotermní (mají tělesnou teplotu nestálou, výrazně závislou na teplotě okolí)
= má nedostatky (klasičtí zástupci homoiotermních organismů, např. někteří savci, v době hibernace čili zimního spánku svou tělesnou teplotu snižují, zatímco někteří poikilotermní živočichové (např. antarktické ryby) disponují velmi stabilní tělesnou teplotou, protože teplota okolí je téměř konstantní apod.)
podle vztahu k teplotě (nyní):
– organizmy endotermní (regulují svou tělesnou teplotu vytvářením tepla ve vlastním těle)
– ektotermní (jsou závislé na vnějších zdrojích tepla)